Podle korpusu se čeští mluvčí nepotýkají s více problémy než mluvčí jiných jazyků
Výsledkem je učebnice, která zohledňuje jevy problematické pro české žáky, tak jak je uchovává Cambridge Learner Corpus, databáze typických chyb, jichž se dopouštějí adepti zkoušek Cambridge English. „S ohledem na jejich národnost můžeme zvýraznit části angličtiny, které dělají největší problémy,“ říkají autoři učebnice Julia Starr Keddle a Martyn Hobbs. „Čeští studenti častěji dělají gramatické chyby při používání předložek, volbě mezi členem a ukazovacím zájmenem a používání přivlastňovacích zájmen. Problémy činí i existenciální vazba „there is/there are”, která v češtině neexistuje, nebo koncept počitatelných a nepočitatelných podstatných jmen,“ vyjmenovávají slabiny Čechů Julia Starr Keddle a Martyn Hobbs, podle nichž ovšem mnohé z těchto věcí činí problémy všem studentům angličtiny a totéž lze říct o používání časů, správného slovosledu či z hlediska fonologického o intonaci a přízvuku jednotlivých slov.
***
V této souvislosti otázky:
– Jsou k dispozici data, která by ukazovala, zda existují nějak absolutně lehčí a těžší jazyky k naučení (v dospělosti)? Berme jazyky/prostředí srovnatelné technickou vyspělostí, např. češtinu, angličtinu a japonštinu. Pro příslušníka pralesního kmene mohou být tyto jazyky obtížné kvůli tomu, že jsou spojeny se zvládnutím radikálně odlišného prostředí, o tom teď ale nejde.
– Nebo mezi dvojicemi jazyků existuje „symetrická“ šipka? Je-li angličtina obtížnější pro Čecha než pro Němce, bude i pro Angličana obtížnější čeština než němčina? (A analogické relace, tedy nejde pak o absolutní obtížnost, ale o relativní míru podobnosti.)
– Probíhá mezi jazyky nebo mezi paralelně existujícími jevy v jednom jazyce něco na způsob přírodního výběru? Jak se liší od toho biologického?
