Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 38/2009

Dne 14. října 2009 oznámila ESO zveřejnění nového snímku Barnardovy galaxie, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. Galaxie též známá pod katalogovým označením NGC 6822 v sobě skrývá oblasti s velmi bohatou tvorbou hvězd a také neobvyklé mlhoviny, jako například ‚bublinu‘ viditelnou na záběru vpravo nahoře. NGC 6822 je astronomy klasifikována jako nepravidelná trpasličí galaxie, a to díky svému neuspořádanému vzhledu a na galaktické poměry malé velikosti. Neobvyklý tvar těchto „excentriků“ pomáhá vědcům pochopit, jakým způsobem se galaxie vyvíjejí, interagují spolu a „požírají“ se navzájem, aby za sebou zanechaly zářící zbytky tvořené hvězdami.         

Při pohledu ze Země září Barnardova galaxie pod hladinou oceánu hvězd v popředí, patřících k naší Galaxii. Na obloze byste ji totiž nalezli v jedné z nejhustějších částí Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce. Při vzdálenosti pouhých 1,6 milionu světelných let patři NGC 6822 k místní skupině galaxií. Jméno dal galaxii její objevitel, americký astronom Edward Emerson Barnard, který tento nenápadný objekt pozoroval jako první v roce 1884 pomocí dalekohledu o průměru objektivu 12,5 cm. 

Prezentovaný snímek astronomové získali pomocí mnohem většího dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m, který se nachází na observatoři ESO La Silla v severní Chile, a širokoúhlé kamery WFI (Wide Field Imager). Přes použitou techniku postrádá galaxie majestátní spirální ramena i jasně zářící výduť, součásti typické u velkých galaxií místní skupiny – M31 v Andromedě, M33 v Trojúhelníku a samozřejmě naší Galaxie. Načervenalé mlhoviny na snímku prozrazují přítomnost oblastí vzniku nových hvězd, kde horké stálice ohřívají okolní plynná oblaka. Velmi nápadná je především mlhovina ve tvaru bubliny v pravém horním rohu. V jejím středu se nachází shluk hmotných hvězd, jež vyvrhují do okolního prostoru materiál. Ten se setkává s okolním mezihvězdným plynem a vytváří zářivé struktury, které při pohledu z naší perspektivy mají kruhový tvar. Na snímku takových oblastí nalezneme celou řadu.      
 
S jednou desetinou velikosti ve srovnání s Galaxií splňuje Barnardova galaxie bezezbytku svou trpasličí klasifikaci. Za vše hovoří také počet hvězd. Zatímco Barnardova galaxie jich obsahuje asi 10 milionů, není to nic proti 400 miliardám, což je odhadovaný počet stálic v naší Galaxii. Ve skutečnosti jsou ale trpasličí galaxie ve vesmíru, ale i v místní skupině, zastoupeny četněji než jejich obří protějšky.   
 
Nepravidelné galaxie jako ta Barnardova získaly svůj neuspořádaný vzhled při blízkých setkáních s jinými galaxiemi. Galaxie jsou stejně jako všechno ve vesmíru v neustálém pohybu, a proto se také poměrně často setkávají, nebo dokonce procházejí jedna skrze druhou. Hustota hvězd v galaxiích je sice příliš nízká na to, aby docházelo k častým srážkám jednotlivých hvězd, ale gravitační působení dokáže dramaticky zamotat nebo roztrhat původně ladné tvary jednotlivých galaxií. Celé shluky hvězd mohou být vyvrženy daleko do okolního prostoru, kde se zformují v samostatné malé  nepravidelné galaxie, takové jako NGC 6822.

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba