Kepler-91 b (KOI-2133 b) je hodně zvláštním světem. Kolem své hvězdy obíhá po protáhlé dráze a to velmi blízko. Na to jsme v případě horkých jupiterů poměrně zvyklí. V tomto případě se však nejedná o stabilní systém. Mateřskou hvězdou je rudý obr o něco hmotnější ale více než 6x větší než naše Slunce.
Planeta obíhá ve vzdálenosti, která je pouze 1,3x větší než poloměr samotné hvězdy. Je tak doslova bičována zářením svého slunce a s ohledem na budoucí vývoj hvězdy je pouze otázkou času, než bude planeta definitivně pozřena. Podle odhadů by to mělo být maximálně za 55 milionů let.
Vědci při pozorování soustavy využili data z dalekohledu Kepler a metody, které byly už dříve uplatněny například u planety KOI-13 b. Jednou z nich jsou elipsoidní variace. Ve vesmíru platí zákon, že čím je objekt hmotnější, tím má přesnější tvar koule. Planety jsou nevzhledné brambory, Země je sice zdánlivě kulatá, ale ve skutečnosti je „v pase“ poněkud širší, Slunce je pak koulí mnohem přesnější atd. V případě, že kolem hvězdy obíhá velmi hmotná hvězda, mírně ji deformuje. Jak se pak hvězda otáčí, je k nám nakloněna větší či menší plochou a díky tomu se také mění její jasnost. Míra „vyboulení“ samozřejmě závisí na hmotnosti planety. Podle odhadů je Kepler-91 b o něco méně hmotným světem než Jupiter, ale zato asi o 40% větší.
Výzkum planet u rudých obrů je velmi důležitý, protože také naše Slunce jednoho dne přejde do této fáze a pohltí vnitřní planety Sluneční soustavy. Bohužel zatím známe jen hrstku planet v tomto stádiu hvězdného vývoje. Kepler-91 b bude první, kterou pozorujeme těsně před jejím koncem.
To například planeta v systému BD+48 740 to už má zřejmě za sebou a svou matku obohatila o lithium.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
