***Tisková zpráva Archeologického ústavu AV ČR
Při rekonstrukci odvodnění v dochované barokní části zástavby kláštera došlo k odkrytí starších středověkých situací, které v mnoha ohledech umožňují zcela nový náhled na podobu tohoto v Čechách nejstaršího řádového domu.
Sedlecký klášter patří mezi nejvýznamnější monastická centra středověkých Čech. Založen byl již roku 1142, jako vůbec první cisterciácký klášter na našem území. Díky své poloze v zázemí kutnohorských stříbrných dolů představoval klášter jednu z nejbohatších církevních institucí v zemi a současně i jedno z hlavních center regionu. Podíl na těžbě nerostného bohatství umožnil sedleckým mnichům vybudovat na svou dobu mimořádný klášterní komplex, kterému vévodil monumentální gotický konventní kostel Panny Marie, dnes po právu zapsaný na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Zbylou středověkou zástavbu kláštera zcela vymazaly z povrchu země husitské války. Postupná obnova klášterního areálu vrcholící v první polovině 18. století vtiskla komplexu nový barokní vzhled, který po zrušení kláštera Josefem II. dále proměňovala zde nově usazená továrna na zpracování tabáku fungující v Sedlci dodnes.
V rámci proběhnuvšího výzkumu byla provedena dokumentace jedné z nejzajímavějších částí kláštera, konkrétně chodby spojující konventní kostel Panny Marie s vůbec nejstarší dochovanou stavbou v celém areálu – tzv. opatskou kaplí. Vznik této sakrální stavby, kterou tvoří obdélná loď zakončená apsidou, byl doposud obvykle spojován s osobou zakladatele kláštera velmožem Miroslavem a kladen do horizontu 12. století. Sondy realizované po obvodu stavby odkryly, ale poněkud odlišnou situaci. Zachytily totiž část původního románského vstupu do kaple, jehož kamenická výzdoba se ukázala řádově o jedno století mladší.
Na skutečnost, že zkoumaná stavba patrně není panským kostelem, který Miroslav prvním mnichův věnoval, ukázala také absence ozdobného soklu základu na vnější straně jižní zdi lodi, poněkud atypické situování vstupu a obrácené otevření okenních špalet. Z odkrytých situací je zřejmé, že ke stavbě kaple na východní straně přiléhala další středověká zástavba, kterou v pozdějším období překrylo hned několik etap barokních přestaveb. Ty reprezentovala především zmíněná propojovací chodba, mající podle učiněných zjištění nejprve podobu arkády, jejíž volná pole byla posléze zazděna. Přestože tato stavba pochází až z posledních fází výstavby kláštera v 18. století, přinesla i unikátní informace o starší předhusitské podobě kláštera. V obvodovém zdivu se totiž, stejně jako ve srovnávacích zásypech pod úrovní podlah nacházely četné druhotně uložené fragmenty opracovaných gotických kamenných článků. V dějinách výzkumu kláštera se jedná o doposud největší získaný soubor originálních prvků, jehož skladba je navíc natolik variabilní, že umožňuje rekonstruovat hned několik typů stavebních konstrukcí.
Ke cti stávajícího vlastníka objektu slouží, že se snaží nejen o udržování dochovaných historických staveb, ale současně i podporuje provádění jejich odborného průzkumu, o jehož výsledky se pak chce formou expozice zpětně podělit i se širokou veřejností. Uvedený výzkum tak může sloužit rovněž jako ukázka zdařilé oboustranné spolupráce mezi světem vědy a výrobní sférou.
