***tisková zpráva Archeologického ústavu AV ČR
V měsících únor až duben letošního roku probíhá pod vedením Archeologického Ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. v rámci akce „Revitalizace historického jádra města Slaný“ záchranný archeologický výzkum na I. etapě v ulici Vinařického a to hlavně v souvislosti s pracemi na stoce kanalizace. Těžištěm výzkumu se tak stalo exponované místo vstupu do intravilánu města a bylo tak od počátku patrné, že může dojít k zásadním objevům dokumentujícím především vývoj městského opevnění, čemuž nasvědčovaly jak psané, tak i ikonografické prameny. Osídlení se v raném středověku koncentrovalo do oblasti brodu přes Červený potok, přes který procházela důležitá cesta z Prahy do Saska, západně nad brodem pak ostrovští benediktíni zřídili špitál a nejspíš roku 1136 byl postaven chrám sv. Gotharda. Po vysazení města Václavem II., tedy hned na počátku 13. st., byly vystavěny městské hradby, které ale ve své prvotní podobě byly pravděpodobně pouze dřevěné. Za krále Jiřího z Poděbrad mezi léty 1460 až 1472 tak bylo přikročeno k jejich zvelebení a město bylo ohrazeno dvojitým věncem hradeb s vloženými baštami a obehnáno příkopem. V místech vstupu do intravilánu města byly vybudovány mohutné brány a charakter těchto fortifikačních prvků nám nejlépe představuje kresba vojenského inženýra a zakladatele Vysokého učení technického Christiana J. Willenberga z roku 1602.
Při začátku zemních prací tak byl nejprve zachycen jednoobloukový goticko-renesanční most, u jehož paty se byla odkryta čelní stěna hradby barbakánu (tj. obranné stavby oblého či polygonálního půdorysu vysunuté do příkopu před bránu tak, aby bránila před přímým postřelováním nepřítele). Čelní i vnitřní líc hradby a jeho charakteristické zalomení se tak dochovalo i v trase pro kanalizaci a jeho vzhled koreluje i se svědectvími zapsanými v době těsně před stržením a likvidací Pražské brány a barbakánu roku 1841. V prostoru za ním se podařilo nalézt dvě mohutné klenby vyplňující plochu příkopu a vzhledem k jejich charakteru, lze prozatím usuzovat o jejich přímé souvislosti s výstavbou barbakánu, plnících funkci spíše konstrukční (zpevnění násypu barbakánu), sekundárně snad i další (skladovací, hospodářskou). Nad strmou hranou příkopu městského opevnění byly odkryty základy samotné Pražské brány, o jejíž podobě před zboření lze vyvodit, že se jednalo o mohutnou několikapatrovou věž čtvercového půdorysu, jak můžeme dodnes vidět u zachované brány Velvarské. Nalezená čelní stěna brány je 2m silná, vyskládaná ze smaltovaných opukových kamenů, její základy jsou přes 2m hluboké a přímo před ní se mezi kulturními souvrstvími podařilo kupříkladu identifikovat silnou požárovou vrstvu, projevující se kusy spálených dřev a kamennou destrukcí, která obsahovala značné množství rozlámaných střešních břidlicových tašek, železných hřebů či skleněných okenních tabulek. Dle dochované doprovodné keramiky lze tuto událost, kdy brána pravděpodobně vyhořela a její krov spadl do příkopu, datovat do období třicetileté války, kdy bylo město takřka zničeno neboť díky své poloze na cestě z Německa do Prahy, bylo mnohokrát navštíveno Švédy, Sasy a císařskými vojsky. V sousedství chrámu sv. Gotharda se dále podařilo nalézt a zdokumentovat několik úrovní silničních valounových dlažeb.
Archeologickým výzkumem se tak nejen potvrdily dostupné historické zprávy o podobě opevnění města s Pražskou bránou, barbakánem a jednoobloukovým mostem, ale i značně rozšířily poznatky především o středověkých stavebních dějinách královského města Slaný.
