Nejdelší oběžné doby mají (obecně) exoplanety, které byly objeveny přímým pozorováním. Tam totiž platí, že čím je planeta dál od hvězdy, tím lépe. Blízké planety jsou přezářeny světlem svého slunce. Ty vzdálené sice neodráží žádné světlo (nebo minimum), ale o to nejde, planety vidíme díky tomu, že jsou mladé a tedy ještě horké.
Tranzitní metoda je na tom opačně. Představte si, že máte planetu s oběžnou dobou třeba jeden rok. Taková planeta vám přechází před hvězdou po dobu několika hodin jednou ročně. K jejímu objevu budete potřebovat hodně štěstí. V době tranzitu musí být především noc, mateřská hvězda musí být nad obzorem a také musí být jasno.
Existují ale přístroje, které jsou na tom lépe. Jejich revírem je kosmický prostor, jejich tempo je vražedné a jejich protivníky jsou jen byrokrati, porouchané gyroskopy nebo jiné závady.
Kepler si nyní na své konto připsal objev tranzitující exoplanety s velmi dlouhou oběžnou dobou. Kepler-421 b oběhne kolem svého slunce jednou 704,2 dní!
Ačkoliv s tím rekordem to není tak úplně horké. Existují ještě další kandidáti s delší oběžnou dobou, ale ti zatím nebyli potvrzení. Jejich oběžná doba je v některých případech odhadnutá na základě délky tranzitu a ne na základě pozorování (ideálně tří) jednotlivých tranzitů.
Kepler-421 b by měla mít teplotu kolem 180 Kelvinů a poloměr asi 4 Země. Mateřská hvězda se nachází ve vzdálenosti 1 000 světelných let v souhvězdí Lyry.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
