Dospěl k závěru, že prospěch z této politiky mají pouze finanční trhy, respektive bankovní sektor. I finanční trhy přitom pouze dočasně.
Martin dedukuje z toho, že po jednom kole musí stejně vždy přijít kolo další (v Británii už takto byly 4 kola expanze), reálné ekonomice to stále nijak nepomáhá. Navíc není jasné, jak z takto roztočené spirály vůbec vycouvat. Na neúspěch měnové expanze je totiž tendence reagovat ještě větší expanzí/uvolněním politiky.
Výzkum byl sice proveden v Británii a vztahoval se k tamější politice, není ale důvod, proč by to mělo v USA, eurozóně apod. fungovat jinak.
Liberální ekonom by dodal, že jde o boj s větrnými mlýny keynesiánství, jeho zastánci by expanzivní měnovou politiku hájili. Chris Martin sám by ekonomiku podporoval ne měnovou politikou, ale přímo vládními výdaji/vyšším deficitem, což je pro jiné pochopitelně zase cesta z deště pod okap.
Zdroj: Phys.org
