Původní verze Turingova testu byla zformulována trochu složitěji, než se obvykle uvádí. Počítač neměl předstírat, že je jen člověk, ale že je muž, který se vydává za ženu – snad tato krkolomná záměna pohlaví nějak souvisela i s Turingovou homosexualitou, ale to je jedno. Jde o to, že se vlastně testovala schopnost lhát/předstírat jakoby na druhou.
Lhaní je pro člověka typické; jazyk mohl vzniknout jako komunikační prostředek, ale stejně tak jako nástroj, jak někoho ošidit či svést. Narazil jsem na bonmot, podle kterého se v komunikaci snažíme toho druhého především oklamat, zastrašit nebo podplatit. Přirozeně evoluce přišla i s protiakcí, asi jako odpovědí na velké zuby jsou rychlé nohy. Umíme tedy nejenom lhát, ale také lež rozpoznávat.
Takže proč nezkusit Turingův test v té podobě, kdy počítače budou odhalovat lháře? Nově vyvinutý detektor lži v úspěšnosti překonává i profesionální vyšetřovatele. Zajímavé je, že se zde nevyužívá žádné snímání elektrické vodivosti kůže nebo skenování mozkové aktivity, ale systém pracuje téměř zcela softwarově – vstupem mu je pouze videozáznam kamery z výslechu, přičemž se analyzuje pohyb očí (to má mít i praktický význam, protože jde o nekontaktní metodu a její nasazení nevyžaduje souhlas vyslýchaného).
Samozřejmě i zde zůstávají falešné detekce, kdy to, co se zdá být lež, je ve skutečnosti jen stres nebo strach. Autoři výzkumu se ovšem optimisticky domnívají, že úkolem vyšetřovatelů už brzy nebude sledovat odpovědi, ale vymýšlet správné otázky položené ve vhodný čas. Další výhodou systému má být, že v jednom prostředí zvládne vyhodnotit různá etnika (s čímž lidé mohou mít problémy, gesta a mimiku u neznámého etnika třeba čtou chybně).
Podrobnosti Computerworld.cz.
