Student World

Neznamená to nutně, že by život na Marsu nikdy nebyl. To se jen z hledání života na rudé planetě stala fádní nuda, která jen zřídka kdy přinese významný posun vpřed. Je to asi stejné, jako kdybyste chtěli zjistit přítomnost a rozmanitost ryb v přehradě tím, že si postavíte dalekohled na 20 km vzdálené hoře. Postupně stavíte stále větší a důmyslnější dalekohledy, spektrografy a jste patrně posledním obyvatelem vísky, který nechápe absurdnost svého chování. Kosmické agentury zatím nezačaly hledat život na místech, kde by se skutečně v minulosti či současnosti nacházet mohl.

Pozornost astrobiologů se proto postupně přesouvá spíše k větším měsícům Jupiteru a Saturnu a také mimo oblasti naší Sluneční soustavy. Občas se objeví zprávy, které se snaží Mars udržet ve hře. Evergreenem posledních let je metan v atmosféře Marsu.

Atmosféra Marsu se skládá z 95% z oxidu uhličitého, o zbylé 3% se dělí dusík, argon a několik stopových prvků. Už je to hezkých pár let, co na seznam odhalených stopových prvků přibyl metan. Pokud je metan odhalen v atmosféře kamenné planety, může mít geologický, ale klidně také biologický původ.

Je proto logické, že metan bude v hledáčku exoplanetárních astronomů při výzkumu atmosfér exoplanet zemského typu. Na to si však musíme zatím počkat a spokojit se s lovem metanu v atmosféře Marsu.

Sergio Fonti (Università del Salento) a Giuseppe Marzo (NASA Ames) si pohráli s daty z legendární kosmické sondy Mars Global Surveyor (MGS), která zkoumala rudou planetu mezi léty 1997 a 2007. MGS se už sice odebrala do kosmonautického nebe, analýza bohatých datových archívů však stále pokračuje. Vědci vzali data, získaná mezi červencem 1999 a říjnem 2004, což odpovídá přibližně 3 marťanským rokům. Takto dlouhý časový úsek umožnil dobrou analýzu vývoje metanu v atmosféře během sezónních změn.

 Z dat vyplývá, že úroveň metanu je největší na severní polokouli Marsu během podzimu (asi 70 částic na miliardu), i když v tuto roční dobu je ho celkově více nad většinou území planety. V zimě pak dochází k poměrně výraznému poklesu obsahu metanu v atmosféře, kterému vzdoruje snad jen velmi úzký pás mezi 40 a 50 stupni severní šířky Marsu. Na jaře dochází k jakémusi obnovení „metanového sezónního cyklu“, který vrcholí během léta, kdy se metan vyskytuje poměrně hojně nad celým Marsem.

Léto se vyznačuje mírně vyšší koncentrací metanu v oblastech jižní polokoule, což je přímý opak podzimní situace, kdy je metanu více nad severní části planety. Tento jev by mohl naznačovat cirkulaci metanu v atmosféře. Zda tomu je skutečně tak, musí potvrdit až další simulace.

Z nových výsledků také vyplývá, že na severní polokouli existují tři oblasti, které se vyznačují výrazně vyšším výskytem metanu ve srovnání s ostatními částmi planetky. Jedná se o sopečné oblasti Tharsis a Elysium a region Arabia Terra.

Primát drží z těchto tří oblastí region Tharsis, ve kterém se nachází blízko sebe (v pásu asi 1 500 km) čtyři velké sopky: Ascraeus Mons, Pavonis Mons, Arsia Mons a největší sopka Marsu i celé Sluneční soustavy – Olympus Mons.

Spojitost metanu, sopek a léta není úplně překvapivá. Na první pohled by se mohlo jednat o indicií, že původcem metanu jsou geologické procesy. Jenomže toto tvrzení bohužel nemusí obstát. Pokud totiž můžeme na Marsu někde hledat primitivní život, pak je to právě v okolí sopek. Případná geotermální aktivita by mohla pod povrchem udržovat jezera kapalné vody a v nich primitivní život. Tento scénář však není úplně reálný a podle mnoha astrobiologů je výzkum metanu snahou ho oživit, nebo spíše udržet při životu.

Metan však musí být do atmosféry Marsu pravidelně dodáván, neboť díky chemické reakci za čilé asistence slunečního záření je tento kontroverzní plyn systematicky z atmosféry odstraňován. Co přesně je zdrojem metanu, snad ukáží budoucí kosmické sondy, otázkou ovšem zůstává kdy …

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno. 

autor Petr Kubala