S naší rodnou hroudou má společné především podobné fyzikální vlastnosti. S podmínkami pro život už je to podstatně horší. Na povrchu Venuše byste mohli hravě postavit školicí středisko pro vášnivé zastánce i odpůrce globálního oteplování. Skleníkový efekt je na Venuši dohnán téměř k dokonalosti, nemluvě o podstatně vyšším tlaku než je na Zemi, který by z vás udělal v mžiku přesnídávku.
Dva z přístrojů na palubě sondy Venus Express – SPICAV (Spectroscopy for Investigation of Characteristics of the Atmosphere of Venus) a VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer) odhalily v atmosféře Venuše stopy těžké vody. Molekula těžké vody obsahuje místo vodíku jeho izotop deuterium. Nejedná se o nic neobvyklého, těžká voda nachází na Zemi uplatnění třeba v jaderných reaktorech. V atmosféře Venuše je i normální voda, jen je jí tam dvakrát méně ve srovnání s těžkou vodou.
Podle astronomů byl kdysi dávno na Venuši oceán vody. Jak ale rostla teplota a skleníkový efekt nabíral na síle, voda se začala vypařovat. Těžká voda patrně neunikla gravitaci planety tak snadno, jako normální voda. Ta se v atmosféře v průběhu času střetla se slunečním větrem a následně rozpadla na vodík a kyslík. Pokud bychom dnes všechnu zbývající vodu z atmosféry přeměnili na kapalinu, zalila by povrch celé Venuše do výšky několika centimetrů.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno
Na toto téma viz také: Byla Venuše kdysi podobnější Zemi?
