Žijeme ve vzrušující době, je to jako na začátku 90. let, kdy astronomové vášnivě diskutovali o objevu prvních planet mimo Sluneční soustavu. Dnes jsou horkým tématem měsíce exoplanet.
Je zajímavé, že tento obor táhnou zejména mladí astronomové, kteří odvádí výbornou práci a vytváří slušné základy pro budoucí objevy prvních exoměsíců.
První exoplanety byly vlastně objeveny už v roce 1992 a to u pulsaru a pomoci radioteleskopu. Nyní je docela možné, že také první exoměsíce objevíme díky rádiovým vlnám.
Jak vlastně exoměsíce, které nedávno docela dost zpropagoval Avatar od Camerona, najít? První možností je tranzitní fotometrie a to zejména sledování odchylek v časech tranzitů exoplanety. Existuje ale i jiná možnost. Nedávno byla představena metoda orbitálního vzorkování – viz článek.
Další příležitost nabízí teorie relativity neboli gravitační mikročočky, které již dnes slouží k objevování exoplanet. Je dokonce možné, že první exoměsíc byl touto metodou již objeven. Také o tom jsme psali.
Joaquin Noyola z University of Texas v Arlingtonu nyní přišel s třetí metodou a stejně jako před 22 lety, i tentokrát jsou ve hře radioteleskopy. Noyola našel inspiraci ve Sluneční soustavě. Exoměsíce o velikosti Měsíce nebo dokonce o velikosti Země budeme hledat u plynných obrů o velikosti Jupiteru nebo spíše větší.
Jupiterův měsíc Io je nejaktivnějším tělesem ve Sluneční soustavě. Není to tak dávno, co byly zveřejněny snímky z pozemských dalekohledů, které zachycují velké erupce. Na povrchu Io je řada sopek, které chrlí plyny do okolí a podílejí se tak na vzniku ionosféry. Ta interaguje s magnetosférou Jupiteru. Pokud vás téma zajímá více, hledejte na internetu články o plazmovém toru měsíce Io. Pro nás je nyní důležité, že při těchto procesech vznikají rádiové vlny. Sopečná činnost Io přitom není podmínkou, pro tvorbu ionosféry postačí atmosféra.
V rámci nové studie se mluví také o Alfvénových vlnách, což jsou magnetoakustické vlny, které se šíří v ionizovaném prostředí (plazmatu) za přítomnosti magnetického pole.
Rádiové vlny, generované při těchto procesech, bychom mohli zachytit minimálně budoucími velkými radioteleskopy.
Autoři studie dokonce mají dva vhodné kandidáty k hledání. Jedná se o plynné obry obíhající okolo menších hvězd (oranžový trpaslík a červený trpaslík) a nacházející se relativně blízko od nás. Konkrétně jde o Gliese 876 b (15 světelných let) a Epsilon Eridani b (10,5 světelných let).
Tato metoda nám sice asi v budoucnu nepřinese objevy desítek exoměsíců, ale je to více než zajímavý příspěvek do diskuse o novém oboru astronomie, kterým exoměsíce nepochybně jsou.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
