Uhlíkové nanotrubičky, oxid titaničitý a geneticky modifikovaný bakteriofág, kde by se to mohlo uplatnit? U optických čipů, solárních článků, ale s jinou modifikací viru zřejmě i u baterií. Virus je totiž mj. schopen držet svými proteinovými vlákny nanotrubičky oddělené od sebe, takže se nedotýkají a nehrozí ztráta funkčnosti celé struktury – „lepení/spékání“ jinak představuje u nanotrubiček vážný technologický problém. Navíc virus může fungovat různými způsoby, mezi nimiž lze jednoduše přepínat.
Výzkum z MIT tak může zvýšit účinnost konverze solárních článků, ale i prakticky veškerých zařízení, ve kterých dochází ke konverzi elektrické energie a je třeba vést elektrony k původnímu zdroji, aby mohla začít nová obrátka pracovního cyklu. Původní zdroj bohužel např. neuvádí, jak je virová struktura stabilní z hlediska teplotního.
Podrobnosti Computerworld.cz.
