Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Nejrychleji rotující hvězda – sestra supernovy

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 47/2011

Dalekohled ESO/VLT nalezl dosud nejrychleji rotující hvězdu. Tato hmotná jasná stálice se nachází v sousední galaxii – ve Velkém Magellanově oblaku – a je od nás vzdálena asi 160 000 světelných let. Astronomové se domnívají, že hvězda má za sebou velmi bouřlivou minulost, kdy byla vyvržena z dvojhvězdného systému po explozi druhé složky soustavy.

Mezinárodní tým astronomů použil dalekohled ESO/VLT pracující na observatoři Paranal v Chile k přehlídce nejhmotnějších a nejjasnějších hvězd v mlhovině Tarantula, která se nachází ve Velkém Magellanově oblaku. Mezi mnoha jasnými hvězdami patřícími k této hvězdné porodnici astronomové nalezli jednu, která rotuje třistakrát rychleji než naše Slunce. Hvězda má katalogové označení VFTS 102 [1] a její povrch se otáčí rychlostí více jak 2 miliony km za hodinu [2], což je velmi blízko k hranici, kdy by došlo k jejímu roztržení v důsledku působících odstředivých sil. VFTS 102 je dosud nejrychleji rotující známou hvězdou [3]. 

Astronomové rovněž objevili, že hvězda, která je 25krát hmotnější a 100 000krát jasnější než Slunce, se vesmírem pohybuje výrazně odlišnou rychlostí než její sousedé [4].

„Nápadně rychlá rotace a neobvyklý pohyb vzhledem k okolním hvězdám nás donutily zamyslet se nad tím, zda hvězda neprožila v minulosti něco neobvyklého,“ vysvětluje Philip Dufton (Queen’s University Belfast, Severní Irsko, UK), vedoucí autor článku prezentujícího uvedené výsledky.

Rozdíl v rychlosti by mohl znamenat, že se jedná o takzvanou ‚runaway star‘ – hvězdu, která byla vyvržena z dvojhvězdného systému poté, co její souputník explodoval jako supernova. Tato myšlenka je podpořena dvojicí dalších indicií, kterými jsou nedaleký pulsar a s ním spojený pozůstatek po výbuchu supernovy [5].  
 
Členové týmu zpětně rekonstruovali možný příběh této velmi neobvyklé hvězdy. Svůj život pravděpodobně začala jako složka dvojhvězdy. Pokud jsou dvě hvězdy blízko sebe, plyn proudí z jedné hvězdy na druhou a může ji roztáčet rychleji a rychleji. To by mohlo vysvětlit neobvykle rychlou rotaci této hvězdy. Po krátkém životě trvajícím asi 10 milionů let mohla druhá hmotná složka systému explodovat jako supernova, což vysvětluje přítomnost charakteristického oblaku zbytků, který se nachází nedaleko. Exploze by zároveň mohla vést k vyvržení druhé hvězdy ze systému a k vysvětlení třetí anomálie, tedy rozdílu mezi rychlostí hvězdy VFTS 102 a dalších stálic v této oblasti. Při svém kolapsu se mohla druhá masivní složka dvojhvězdy stát pulsarem, který dnes pozorujeme a který tak uzavírá řešení tohoto případu. 

Ačkoliv si astronomové zatím nemohou být jisti, že se přesně toto opravdu stalo, Philip Dufton k tomu dodává, „je to přesvědčivý příběh, neboť vysvětluje všechny neobvyklé aspekty, které zde pozorujeme. Tato hvězda nám jistě předvádí neočekávané stránky krátkého ale dramatického života těch nejhmotnějších stálic.“

 

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí


 

Poznámky

[1] Označení VFTS 102 pochází z přehlídky VFTS (VLT-FLAMES Tarantula Survey), která byla prováděna pomocí spektrografu FLAMES (Fibre Large Array Multi Element Spectrograph) na dalekohledu ESO/VLT.

[2] Letadlu letícímu touto rychlostí by oblet kolem zemského rovníku trval jednu minutu.

[3] Některé hvězdy končí svůj život v podobě kompaktního objektu, například pulsaru (viz poznámka [5]), který může rotovat ještě mnohem rychleji než hvězda VFTS 102. Tyto objekty jsou však mnohem menší, hustější a nezáří díky termojaderným reakcím jako normální hvězdy.   

[4] Hvězda VFTS se pohybuje rychlostí zhruba 228 km/s, tedy asi o 40 km/s pomaleji než další podobné hvězdy v této oblasti.

[5] Pulsary jsou objekty vznikající při výbuchu supernovy. Jádro hvězdy kolabuje na velmi malou velikost – vzniká neutronová hvězda, která rotuje velmi rychle a vyzařuje mohutné jety rádiového záření. Tyto jety společně s rotací hvězdy dávají vzniknout pravidelným pulsům, které následně pozorujeme na Zemi. Pozůstatek po výbuchu supernovy je charakteristický oblak plynu, který rozfukuje rázová vlna doprovázející kolaps jádra na neutronovou hvězdu. 

autor Jiří Srba


 
 
Nahoru
 
Nahoru