Recenze na New Scientistu si všímá právě toho, že tentokrát se Dawkins pouští do oblasti, kde s ním nikdo nepolemizuje – míněno např. nikdo z evolučních biologů. Kniha proto poněkud postrádá „inovaci“, nepřichází s žádnou novou teorií ani provokativními slogany. Při každé možné příležitosti se Dawkins také nějak otře o náboženství, až to působí dojmem obsese (mohl by mu přece oponovat i ateista, ne?). Uvádí až slabomyslné „protiargumenty“, jako vystřižené z nějaké skeče Monty Pythons.
Zdroj: New Scientist, recenze viz zde.
Poznámky:
Jak jsem knihu četl, není špatná, Dawkins není náhodou přední světový autor knih tohoto typu (původní text na New Scientistu hezky praví: The Greatest Show on Earth is not a bad book – Dawkins wouldn’t know how to do that) – nicméně se vnucuje podezření, že každý člověk má omezené množství toho, co může sdělit, a pak se začne opakovat. Podobně jako Boží blud je i The Greatest Show on Earth lehce „ideologická“ – v tom smyslu, že jde o střet s odpůrci evoluce. Jakkoliv v anglosaském světě tato otázka asi hraje svoji roli, jaký význam má takový text u nás, přesvědčování přesvědčených? Nicméně i tak se skutečně jedná o dobře napsanou knihu – ovšem Příběh předka to není, a samozřejmě ani Sobecký gen.
Snad se zde ještě kniha v nějaké podobě objeví.
