Den před letošním Mikulášem hodlá laboratoř spustit katalog obyvatelných exoplanet. Kromě odpočtu si můžete na webu už teď přečíst, jak si v hledání obyvatelných planet mimo Sluneční soustavu stojíme. V položce potvrzených planet v obyvatelné oblasti svítí číslo 83, což není zase tak překvapující. Povětšinou se však jedná o plynné obry, takže na místě je i druhá cifra, která udává, že jen dva světy jsou obyvatelné. Není těžké uhádnout, že se jedná o:
Gliese 581 d
HD 85512 b
Co je ovšem už poněkud více šokující, je informace o existenci 26 potvrzených exoměsíců. Tématika měsíců exoplanet je v poslední době poměrně dosti v kurzu a to jednak díky filmu Avatar od Jamese Camerona (děj se odehrává na hypotetickém měsíci Pandora) ale také díky misi Keplera a práci Davida Kippinga. Objev exoměsíců nemusí být tak těžký, jak se na první pohled zdá. Příležitosti nabízí zejména tranzitní fotometrie, konkrétně tolik omílané časování tranzitů (TTV) ale také jeho méně známý bráška TDV (transit duration variation), která vychází z měnící se oběžné doby planety.
Jenomže objev žádného exoměsíce dosud prezentován nebyl (to bychom vám opravdu nezamlčeli) a obyvatelného už vůbec ne. Jak tedy portorické laboratoře k takovému číslu dospěly?
Problémem je, že tyto exoměsíce nebyly objeveny, ale byl pouze odvozen jejich možný počet, což mi připadá trochu nešťastné uvádět ruku v ruce se zmínkou o „potvrzených“ exoměsících.
Astronomové vycházejí z faktu, že poměr hmotnosti obří plynné planety a měsíce je v rámci Sluneční soustavy poměrně konstantní a pohybuje se okolo 0,01 až 0,03 %. Druhým faktorem je teoretický předpoklad, že exoměsíc o hmotnosti alespoň 12 % Země má už relativně dostačující gravitaci k udržení vody v kapalném skupenství. Dáte-li obě čísla dohromady, vyjde vám, že pokud máme planetu o hmotnosti alespoň 4 Jupiterů a pokud se tato planeta nachází v obyvatelné oblasti, pak by mohla mít i obyvatelný exoměsíc. V katalogu známých exoplanet není problém takovéto, pro exoměsíce příznivé, planety dohledat.
Tyto předpoklady jsou sice zajímavé pro teoretické studie, ale… jestli jsme se při výzkumu exoplanet za 16 let něco naučili (měli naučit), tak je to fakt, že naše Sluneční soustava není typickým planetárním systémem a že pestrost planetárních systémů je dosti velká. Vztahy, které platí pro Sluneční soustavu, nemusí být ve vesmíru univerzální.
Autoři katalogu jdou dokonce ještě dál a nabízí nám parametry těchto hypotetických exoměsíců. Jeden příklad za všechny: hypotetický exoměsíc HD 38529 c m, který obíhá exoplanetu HD 38529 c, by měl mít hmotnost 0,56 Země. Samotná HD 38529 má hmotnost kolem 17 Jupiterů (jde tedy spíše o hnědého trpaslíka) a oběžnou dobu 2 134 při velké poloose 3,45 AU. K hmotnosti možného exoměsíce se dospělo jednoduše na základě výše popsané dedukce. Hmotnost planety 17 Jupiterů = 5 400 Zemí a 0,01 % z této hmotnosti je právě asi 0,54 Země.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
