Oxid železitý je nezajímavě červenohnědý a těžko si představit, že by se mohl nějak uplatnit v displejích příští generace. Zdání ale klame. Pokud drobné kuličky oxidu železitého uspořádáme do drátků a stabilizujeme je ochranným nátěrem, můžeme podle všdců získat strukturu vytvářející barvy pomocí roztylu světla – difrakcí. Podobný jev pozorujeme běžně v živé přírodě.
Při výrobě struktury definujeme její vlastnosti pomocí magnetického pole. Jeho dalšími změnami pak můžeme řídit otáčení „kuliček“ oxidu železitého v „drátku“ a tím i zhasínání a rozsvěcení jednotlivých barevných bodů. Tento způsob dává naději dosáhnout obrovského rozlišení, technologie je energeticky nenáročná, protože nevyžaduje žádné podsvícení a displej by byl dobře čitelný i v přímém slunečním světle.
V tuto chvíli zatím každému pixelu odpovídá jen jedna barva, která se vnějším magnetickým polem zapíná, vypíná, eventuálně mění intenzitu. Protože ale body mohou být tak blízko sebe, nemělo by to vadit.
Podrobnosti Computerworld.cz.
