Vědci z University of Auckland dospěli k tomuto závěru na základě analýzy slovní zásoby asi 400 jazyků austronéské rodiny. Přitom brali v úvahu základní slova (názvy barev, čísel…), která by měla jen málo podléhat kontaktu s jinými jazyky i proměnám prostředí. Použit byl program, který byl původně vyvinut pro potřeby evoluční biologie; hledá se při něm „nejkratší strom“, který vznikne s minimem mutací.
Pacifická migrace je historicky jedním z největších příkladů teritoriální expanze, navíc jednou z nejstarších alespoň nějak zdokumentovaných migrací, které se odehrály po moři.
Vědci tvrdí, že na základě analýzy dokáží jednotlivé historické události i datovat; migrace neprobíhala plynule, ale prudká expanze se střídala s přestávkami. Bleskově, tj. za méně než 1 000 let, proběhla například expanze z Filipín do většiny Polynésie (Samoa, Fidži, Tonga), poté po asi tisícileté přestávce byl objeven a osídlen Nový Zéland, Havaj a Velikonoční ostrov.
Nová expanze byla zřejmě spojena s objevem nějaké nové technologie (lepší kanoe apod.), která teprve umožnila překonat obrovské vzdálenosti po otevřeném oceánu (čím se polynéská expanze odlišuje třeba od řecké či fénické kolonizace).
Zdroj: Eurekalert
Poznámka: Austronéské jazyky i přes svůj název nemají nic společného s Austrálií.
