Masožravé rostliny řadu z nás fascinují. Masožravost má smysl na půdách chudých na živiny, především na dusík, ale i některé kovy. Z tohoto pohledu pak vyvstává otázka, proč není masožravost rostlin (jež vznikla mnohokrát nezávisle na sobě) rozšířenější. Zdálo by se, že důvodem je nízká efektivita „lovu“ a naopak množství energie, kterou stojí vybudování pasti. Z hlediska energie je totiž úlovek zanedbatelným přínosem.
Jim Karagatzides a Aaron Ellison ale propočítali, že past ve skutečnosti není tak „drahá“ – spotřebuje se na ni méně uhlíku (respektive energie – oboje je spolu spojeno přes fotosyntézu) než na vybudování listu. Protože ale past nefotosyntetizuje a něco uloví pouze občas, trvá i tak dlouho, než se náklady na ni amortizují a vyplatí se pouze v delším časovém horizontu (K strategie?). Prostě jako obvykle, masožravé rostliny fungují na principu něco za něco.
Zdroj: ScienceDaily, Eurekalert
Poznámka: Existují i masožravé houby.
