Monumentální chrám má kulovou klenbu s otvorem ve střeše. Robert Hannah z University of Otago v novozélandském Dunedinu si všiml, že během zimy se sluneční paprsek v poledních hodinách posouval po klenuté střeše. V létě, kdy slunce stojí výš, pak opisoval dráhu na spodní části stěn a na podlaze. V poledne o rovnodennostech ale paprsek procházel šikmo tak přesně, že svítil otevřenou branou na nádvoří před chrámem.
Hannah si myslí, že to není náhoda, ale úmysl stavitelů. Navíc sluneční kult byl v době římského císařství navázán i na oficiální kult panovníka.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Výraz sluneční hodiny z titulku je třeba brát jako nadsázku, na stěnách sotva byly nějaké stupnice (navíc asi s nutností korelovat je s datem)
