Existuje celá řada technik, které se snaží přiřadit konkrétnímu člověku konkrétní slohový projev. Taková analýza samozřejmě může pomoci vyřešit řadu literárních či historických záhad, slouží někdy ale i jako podpůrný soudní důkaz.
Sloh konkrétního člověka lze popsat pomocí řady charakteristik. Každý máme jinou slovní zásobu a jinak bohatou (u textu lze počítat tzv. lexikální hustotu), používáme různě dlouhé věty a jinak je členíme; někdo má v oblibě čátky, jiný středníky, pomlčky či závorky. Dokonce i jednotlivé předložky se liší individuální frekvencí.
Analyzovat styl má oproti grafologii řadu výhod – lze tak snadno analyzovat i elektronické texty, při pátrání po literární záhadě zase není třeba mít rukopis, stačí výtisk knihy (byť zde je zřejmě také patrný styl redaktora). Otázka ale zní: co když se člověk bude snažit svůj styl maskovat, eventuálně rovnou napodobovat styl někoho jiného? Jak si s tím poradí analytický software? A nakonec, musíme mít k úspěšnému padělání znalosti o konkrétních metodách, jimiž tyto analytické nástroje pracují?
Podrobnosti přináší článek na SecurityWorldu.
