A to celkem pochopitelně tak, že při transplantaci v rámci jedné rasy jsou větší šance na úspěch – není na tom vlastně nic divného, když přijetí orgánu závisí na míře imunitní reakce organismu a ta se zase liší podle genetické podobnosti. Nyní je tento intuitivní poznatek podložen i statistikami, které byly provedeny v Henry Ford Hospital. Sledování trvalo od roku 1995 a do studie bylo zahrnuto 158 000 příjemců ledvin. Výsledky by měly být očištěny od dalších faktorů, které ovlivňují úspěch transplantace (hepatitida C, délka dialýzy, socioekonomický status…).
Zdroj: Eurekalert
Poznámka:
– Co politická korektnost? Napadne někdo výsledek z těchto pozic? Bude moci pacient požadovat ledvinu určitého původu? (I když pochopitelně, člověk v téhle situaci je nejspíš vděčný za jakéhokoliv dárce.)
– Lišila i by se míra úspěšnosti i podle toho, zda transplantace probíhá v rámci jednoho pohlaví nebo napříč?
– Nestálo by za to mít nějaký celosvětový registr ledvin? (Co lidé, kteří trvale žijí v dalekém zahraničí? Ti mají jinak celkem smůlu, protože na ně vyjde ledivna „nepříbuzná“.)
– Dočkáme se situace, že si člověk nechá různé orgány vypěstovat z vlastních kmenových buněk a bude je mít někde připravené „pro jistotu“?
