Jde však o technologii, kterou vyvinul Kripa Varanasi a jeho kolegové z MIT. Kapky nelevitují, spíše kloužou po hydrofobním povrchu. Snaží se ho dotýkat co nejméně. Zatímco na běžných měřítcích a povrchu se voda roztéká, zde se kapičky při kondenzaci naopak spojují a pohybují se na mikroskopických nerovnostech, „snaží se uniknout pryč“.
Proces ukazuje video New Scientistu. Nemusí jít jen o kuriozitu. To, že se kapky „stékají“, prý znamená, že se místo na povrchu uvolňuje, a další voda proto může kondenzovat rychleji. Což by mohlo být využitelné všude, kde se pracuje s ochlazováním páry v cyklech – třeba v elektrárnách nebo odsolovacích stanicích.
Zdroj: New Scientist
