tisková zpráva České zemědělské univerzity
Tyto závěry a další výsledky rozsáhlého výzkumu vědců z České zemědělské univerzity v Praze a z University Duisburg-Essen (Německo) publikoval renomovaný mezinárodní vědecký časopis Frontiers in Zoology.
Vědci zkoumali více než 3300 dosedů hejn čtrnácti druhů vodních ptáků při přistání na vodní hladinu v osmi zemích světa. Měřením byla zjištěna preference dosedání ptáků na hladinu v severojižní ose bez ohledu na směr příletu. U více než 2 430 hejn divokých kachen byl podobně analyzován i možný vliv ročního období, denní doby (tedy i postavení slunce), počasí, lokality a lehkého vánku. Vliv těchto faktorů se však neprokázal. Směr přistávání koreloval lépe s magnetickým severním pólem než s pólem zeměpisným.
„Vzhledem k absenci jakýchkoli společných činitelů jako je vítr, slunce, směr příletu, ovlivňujících směr dosedání vodního ptactva na hladinu, můžeme za nejpravděpodobnější a zřejmě jediné vysvětlení považovat orientaci k siločárám magnetického pole Země,“ říká Ing. Vlastimil Hart, vedoucí katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU. „Tato orientace zřejmě udává jednotný směr přistávání v případě bezvětří a zabraňuje tak případným srážkám dosedajících ptáků.“
Magnetorecepce, neboli vnímání magnetického pole Země, již byla u ptáků prokázána dříve a mezi odborníky je akceptována. Autoři se tedy domnívají, že se jedná pouze o další způsob využití zvířecího kompasu. Autoři dále spekulují, že přistávání ptáků na vodní hladinu v severojižní ose může v budoucnu posloužit jako užitečný nástroj v moderním letectví právě díky předpokladu, že ptáci mají v očích magnetorecepční systém v podobě jakéhosi sklonoměru.
