Dosavadní kosmické sondy využily pro snížení rychlosti průlet atmosférou a padáky (což čeká i Curiosity). O hladké a bezpečné přistání se v poslední fázi postaraly brzdící motory (např. Phoenix) nebo airbagy (Spirit, Opportunity). Curiosity kvůli své velké hmotnosti airbagy využít nemůže, a tak NASA přišla s velmi zajímavým, ale technicky náročným řešením. Těsně před dosednutím zbrzdí sestup motory na speciální plošině, ze které bude následně vozítko vysazeno na povrch Marsu pomoci 2,7 m dlouhého kabelu. Poté plošina sama odletí opodál, kde neškodně dopadne.
Při pohledu dychtivého fanouška kosmonautiky vypadala dosud všechna přistání na rudé planetě stejně. Pohledy na nervózní pracovníky řídicího střediska vystřídal potlesk, čekání na tiskovou konferenci a několik ušmudlaných prvních fotografií z okolí místa přistání. Při misi vozítka Curiosity by se to mohlo lehce změnit.
Curiosity bude mít na palubě kameru MARDI (Mars Descent Imager), která by měla vůbec poprvé v historii přinést video z posledních okamžiků před (doufejme úspěšným) přistáním. Kamera bude aktivována asi 2 minuty před dosednutím. Divákovi se tak naskytne nejdříve pohled na odpadající tepelný štít a následně na povrch rudé planety. Vše skončí záběrem na prach, rozvířený přistávacími motory. Kamera by měla být schopna pořizovat 4 snímky za sekundu o vysokém rozlišení 1 600 × 1 200 pixelů.
Tím ovšem výčet dobrých zpráv končí. Úchvatnou podívanou si rozhodně nevychutnáme v přímém přenosu. Mars bude v době přistání v srpnu 2012 asi 250 milionů kilometrů od Země, takže signál od sondy poletí kosmickým prostorem asi 14 minut. Data budou na Zemi posílána přes sondy na oběžné dráze Marsu. Tento tok dat je omezen, takže potrvá poměrně dlouho, než se podaří odeslat celé video.
Nejdříve bychom se mohli dočkat předkrmu v podobě několika fotografií, následně bude uveřejněno video v menším rozlišení a teprve po několika týdnech či měsících si budeme moci stáhnout unikátní dvouminutový dokument v původním rozlišení.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
