Kempelen působil jako úředník rakouského císařství a byl velmi schopným mechanikem. Roku 1769 zkonstruoval figurínu Turka, kterou vydával za první šachový automat. Zařízení, které Kempelen předváděl mj. i Marii Terezii, vzbuzovalo dojem, že robot opravdu hraje šachy, ve skutečnosti jej ovšem ovládal šachista trpasličí postavy ukrytý v nitru stroje.
Po Kempelenově smrti pokračovali v předvádění a klamání přihlížejících další majitelé figuríny, kteří s Turkem cestovali po celém světě. Nakonec zařízení v roce 1854 již bez většího zájmu shořelo odložené v muzeu ve Filadelfii. Celé tajemství se dlouho úspěšně střežilo; podezření na to, že jde o trik, se pochopitelně objevilo brzy, kriticky se na toto téma vyjádřil mj. i Edgar Alan Poe, podezření a důkaz jsou ovšem dvě různé věci. Podle jedné verze vše prasklo teprve při představení Turka na jakémsi výročním trhu: Po výkřiku „Hoří!“ jednoho z přihlížejících diváků otevřel zpanikařený tehdejší majitel figuríny Mälzel skříň a pustil zavřeného šachistu ven.
Osud „vynálezce“ (i když uvozovky jsou poněkud nespravedlivé, protože Kempelen byl autorem i realizátorem zcela seriózních projektů typu mostů, fontán, vodovodů, čerpacích nebo tiskařských strojů) celého zařízení i liliputána, který v něm hrál, podává románovou formou také v češtině vyšlá kniha Šachový Turek od Roberta Löhra (česky Knižní klub 2007).
Zkrácená verze psána pro Šachový týdeník Pražské šachové společnosti.
Velmi pěkně zpracovaná hesla na Wikipedia.cz: Šachový Turek, Wolfgang von Kempelen.
Mimochodem, ač se to zdá být k neuvěření, první automat skutečně schopný hrát v omezené míře šachy byl představen už v roce 1914. Tzv. El Ajedrecista dokázala dát králem a věží mat soupeřovu králi (vše bylo zkonstruováno čistě hardwarově, de facto bez odděleného algoritmu!).
