***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 47/2010
Tyto takzvané ‚temné gama záblesky‘ byly dosud nejpodrobněji zkoumány pomocí přístroje GROND a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m na observatoři La Silla v Chile. Vědcům se podařilo ukázat, že k vysvětlení jejich povahy není potřeba žádné exotické teorie. Nízká jasnost ve viditelném oboru má několik příčin a nejdůležitější z nich je přítomnost prachu mezi Zemí a zábleskem.
Záblesky záření gama (Gamma-ray bursts, GRBs) jsou krátkodobé jevy trvající od zlomků sekundy až po několik minut a jejich vysoce energetické záření je detekováno pomocí družic. Před 13 lety však astronomové u těchto explozivních zdrojů objevili mnohem déle trvající vyzařování s nižší energií, které lze pozorovat několik týdnů (někdy i let) po samotném výbuchu. Tomuto jevu astronomové říkají ‚dosvit‘.
Zatímco všechny gama záblesky [1] jeví dosvity v rentgenovém záření, jen asi polovina z nich je pozorovatelná také ve viditelném světle a zbytek je v tomto oboru až záhadně slabý. Část astronomů si myslela, že tyto temné případy jsou projevem úplně nového typu gama záblesků; jiní naopak předpokládali, že se jedná o důsledek velmi velké vzdálenosti. Nedávné práce ukázaly, že extrémní zeslabení viditelné složky světla může způsobit prach přítomný mezi zábleskem a námi.
„Studium dosvitů je rozhodující pro identifikaci objektů, které způsobují záblesky gama, a pochopení informací, které nám tyto jevy přinášejí o vzniku hvězd v raném vesmíru,“ říká vedoucí práce Jochen Greiner (Max-Planck Institute for Extraterrestrial Physics, Garching u Mnichova, Německo).
Na konci roku 2004 vypustila americká NASA satelit Swift, který z oběžné dráhy detekuje záblesky gama. Okamžitě odesílá zprávu o jejich pozici pozemním observatořím a ty mohou ihned zahájit sledování případného dosvitu. V této nové práci astronomové zkombinovali data z družice Swift s novými pozorováními provedenými pomocí zařízení GROND [2] – přístroj určený k následnému pozorování záblesků gama, který je připojen k dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m na observatoři La Silla v Chile. Díky tomu se konečně podařilo vyřešit záhadu chybějících optických dosvitů.
Unikátní vlastností zařízení GROND, která jej předurčuje k pozorování záblesků, je velmi rychlá reakce – poté co dorazí alert ze satelitu Swift, je přístroj v rámci ‚Módu rychlé odezvy‘ (Rapid response Mode) schopen během několika minut pozorovat místo záblesku, a to paralelně v sedmi filtrech pokrývajících viditelnou a blízkou infračervenou oblast spektra.
Díky kombinaci dat získaných přístrojem GROND s údaji z družice Swift mohli astronomové přesně stanovit množství energie uvolněné při dosvitu v širokém pásmu vlnových délek od rentgenového záření až po blízkou infračervenou oblast. Tyto údaje pak použili ke stanovení množství prachu, kterým záření procházelo na cestě k Zemi. Doposud astronomové v tomto směru pracovali jen s hrubými odhady. [3]
Členové týmu použili tento rozsáhlý datový vzorek, včetně vlastních měření pomocí GROND, ve spojení s údaji z dalších velkých dalekohledů jako ESO/VLT, k odhadu vzdálenosti téměř všech záblesků, které měli k dispozici. Objevili, že značná část z nich je zeslabena prachem na 60-80 % původní intenzity a efekt se zvýrazňuje v případě velmi vzdálených jevů, kde mají pozorovatelé k dispozici jen 30-50 procent světla [4]. Na základě toho astronomové usuzují, že většina temných gama záblesků jsou ty, u kterých došlo k úplnému pohlcení záření viditelné složky, ještě než dorazila k Zemi.
„Ve srovnání s mnoha přístroji na velkých dalekohledech je GROND levný a relativně jednoduchý přístroj, který byl přesto schopen vyřešit záhadu temných záblesků gama,“ říká Greiner.
Poznámky
[1] Gama záblesky kratší než 2 s jsou označovány jako ‚krátké‘, delší jako ‚dlouhé‘. Dlouhý typ, studovaný v rámci této práce, je spojen s výbuchy supernov v galaxiích s intenzivní hvězdnou tvorbou. Vznik krátkých záblesků není dosud dobře pochopen, ale předpokládá se, že jejich příčinou je spojení dvou kompaktních objektů, například neutronových hvězd.
[2] Přístroj GROND (Gamma-Ray Optical and Near-infrared Detector) byl navržen a postaven v Max-Planck Institute for Extraterrestrial Physics ve spolupráci s Tautenburg Observatory, pracuje od srpna 2007.
[3] V nedávné době byla zveřejněna řada prací vztahujících se k temným zábleskům gama. Počátkem letošního roku sledovali astronomové gama záblesk pomocí dalekohledu Subaru a na základě tohoto pozorování publikovali hypotézu, že temné záblesky mohou představovat samostatnou podtřídu s odlišným mechanismem vzniku, jako například spojení složek dvojhvězdy. Další studie byla publikována loni a je založena na pozorování Keckova dalekohledu. Astronomové studovali mateřské galaxie 14 temných záblesků, a na základě jejich malého rudého posuvu označili odstínění prachem jako pravděpodobný mechanismus vzniku opticky temných záblesků. V nové práci, která je tématem této tiskové zprávy, bylo zkoumáno 39 záblesků včetně 20 temných. Jde dosud o jedinou práci, kde nebyly použity žádné dodatečné předpoklady a přímo měřeno množství prachu způsobujícího zeslabení viditelné emise.
[4] Optický dosvit velmi vzdáleného záblesku je v důsledku rozpínání vesmíru posunut k červené části spektra – původně emitované záření mělo kratší vlnovou délku, bylo blíže modré části spektra, než to které detekujeme. Jelikož modré a ultrafialové záření je prachem zeslabováno více než červené, je celkový efekt zeslabení prachem významnější pro vzdálené gama záblesky. A proto je také důležitá schopnost zařízení GROND pozorovat záření v blízké infračervené oblasti.
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
