Hned s několika kontroverzními tvrzeními přišli vědci z Texas A&M University. Podle jejich názoru kvantová kryptografie nesplnila očekávání, její implementace jsou zranitelné a dokonce se zdá, že zranitelné i být musí. Proto navrhují jiný přístup, který by měl zaručit fyzikální garanci neprolomitelné šifry.
Svoji metodu označují za kryptografii termodynamickou. Má vycházet z toho, že na obou koncích linky se nastavují odpory. Na jedné straně nastavení kóduje zprávu, na druhé straně je náhodné. Příjemce z výsledného signálu – změřeného proudu/napětí – a svého náhodného nastavení (které zná) dešifruje obsah zprávy. Špion uprostřed drátu ale zaznamená pouze šum a ze změřeného proudu a napětí nijak nedokáže získat potřebnou informaci (alespoň při správné implementaci a pokud je bitů klíče stejně jako bitů zprávy). Může nějak zjistit nastavení odporů? Právě v tom brání druhý zákon temodynamiky o růstu entropie/neuspořádanosti v uzavřených systémech. Aby šlo zjistit nastavení odporů, musela by se do systému přidat další energie, a to by zase odesilatel a příjemce zprávy zjistili. V tomto má být princip tedy stejný jako u kryptografie kvantové, nelze odposlouchávat bez toho, aby se změnily fyzikální parametry systému. Může to takhle fungovat a je to v praxi k něčemu dobré, nestačí šifry čistě softwarové?
Podrobnosti Computerworld.cz.
Poznámka: Je pravda, ře o kvantové kryptografii se v posledních letech nějak přestalo mluvit…
