Králíci byli do Austrálie přivezení v roce 1788. V roce 1859 došlo k jejich náhlému rozšíření, které se stalo celokontinentální katastrofou, s níž země bojuje až do těchto dnů. Málo se však ví, že králíci nebyli pohromou jedinou…
Další australská pohroma je spojena s americkým kaktusem jménem opuncie (Opuntia), rostlinou rodící něco na způsob pichlavých hruštiček. Američtí Indiáni získávali z plodů opuncie v suchém pouštním prostředí cenné tekutiny. První osadníci v Austrálii pokládali opuncii za okrasný keř, posléze byl často používán jako základ živých plotů, které měly chránit dobytek.
Náhle se však opuncie začala lavinovitě šířit celým kontinentem a v roce 1925 bylo v Queenslandu a ve Viktorii tímto kaktusem pokryto více než 260 000 čtverečních kilometrů pozemků tak hustě, že se staly pro zemědělství či chov dobytka nepoužitelnými. Náklady na odstranění kaktusů, ať už chemickými nebo mechanickými prostředky, byly přitom vyšší než hodnota pozemků.
Řešení bylo posléze nalezeno v podobě malé můry Cactoblastis, která pojídá právě kaktusy. Stejně jako kaktusy byla i tato můra přivezena z Ameriky. V Austrálii chyběli ptáci, kteří se jí živí, takže se velmi rychle rozšířila do celého ekosystému a kaktusy doslova vyjedla. V tomto případě došlo k rovnovážné zpětné vazbě, takže vzápětí poklesla i koncentrace můr a problém byl zažehnán.
Z hlediska katastrof, které provázejí náhlé střetnutí dosud izolovaných biologických systémů, je však takový šťastný konec spíše výjimkou. Za zmínku přitom stojí, že ony kolapsy nemusí být ani dílem člověka: K obrovskému vymírání například došlo v době vzniku Panamské šíje, kdy byly náhle spojeny do té doby izolované systémy Severní a Jižní Ameriky.
