Složitější organismy už musejí volit různé triky, „resety“ buněk při redukčním dělení a sexuálním spojení, oddělení zárodečné a somatické buněčné linie… Občas si svou obdobou sexu a výměnu genetického materiálu musejí užít i některé bakterie a omladit se tak. V zásadě ale platí, že bakteriální buňky si své stáří „nepamatují“, zatímco mnohobuněčné organismy na dělení buněk ve svém těle nakonec doplatí, ať už stářím nebo rakovinou.
Tolik standardní představa, jenže to může být i jinak.
Evoluční biologové z University of California v San Diegu zveřejnili v Current Biology článek, dle něhož se bakterie brání stárnutí tím, že produkují asymetrické potomstvo. Nové dceřiné buňky nejsou stejné, dělením vzniká „starší a mladší“ dcera.
Profesor Lin Chao, hlavní autor studie, uvádí, že k nejčastějšímu negenetickému poškození organismu, které odpovídá stárnutí, patří oxidace proteinových struktur. Pokud tyto proteiny nelze opravit, mateřská buňka se rozdělí tak, aby jedna z dcer měla co nejmenší poškození – tím ji tedy omladí. Asymetrické dělení se dá přirovnat k diverzifikaci finančního portfolia.
Za běžných okolností může být stárnutí i omlazující dělení v rovnováze, takže navenek se pak zdá, že bakteriální buňky jsou bezvěké. Poškozené(zenější) buňky pomaleji rostou a pomaleji se dělí, takže v další generaci jejich potomstvo většinou vymizí a už je neuvidíme. Obě dceřiné buňky jsou ovšem při dělení stejně velké a rozdíl existuje jen na molekulární úrovni – jinak by si tohoto procesu někdo všiml mnohem dřív. Dosud ale nevíme nic o mechanismech, jak bakterie dokáže rozeznat, co je a co není poškozené, a rozdělit příslušné „komponenty“ na opačné strany buňky.
Studie byla provedena u druhu Escherichia coli, nemusí to takto fungovat univerzálně u všech bakterií.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– Druhá poškozená buňka je na jednu stranu „odsouzencem“, na druhou stranu ale funguje i jako genetický experiment (buď je rovnou již geneticky poškozená-zmutovaná nebo narušené proteinové struktury nebudou mít takovou schopnost oprav chyb a k mutaci dojde vzápětí).
– Pokud se vyplatí jednu z dcer „odepsat“, nevyplatilo by se ale také, aby tato dceřiná buňka byla rovnou i menší?
