Jak postupovat? Vědci si vzali 16 různých, geneticky od sebe odlišných kmenů bakterií. Typ bakterie odpovídal vždy jednomu políčku hádanky. Každá z bakterií mohla vytvářet 1 ze 4 barviv; barva tedy odpovídá číslici. Některá políčka byla, tak jako vždycky na začátku hry, „vyplněna“, tj. rostla na nich bakteriální kolonie příslušné barvy. Pomocí RNA rekombinované a přenášené viry sdělily tyto bakterie informace o vstupních hodnotách (tj. vždy číslo políčka a hodnota číslice-barvy) dál. Bakterie byly naprogramovány tak, aby přijímaly tyto informace jenom od bakterií ve stejném řádku, sloupci nebo „vnitřním čtverečku“ (tato varianta sudoku má 4 „vnitřní“ čtverce 2 x 2), tj. tak, aby to odpovídalo omezujícím podmínkám. RNA přenášená viry bránila bakteriím syntetizovat barvu původních kolonií. Čtverečky byly tedy pomocí vylučování doplněny správnými barvami.
V principu prý nic nebrání tomu, aby se s použitím 81 typů bakterií a 9 barev takto řešilo i klasické sudoku 9 x 9.
Japonští vědci představili svůj systém na MIT v rámci soutěže International Genetically Engineered Machine.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Ale fungovalo by to takhle i pro těžší sudoku, kde se vylučování nedá provést v jediném kroku?
Obrázek: skutečně bakterie Escherichia coli
Na podobné téma viz také článek Jak organismy realizují úlohy digitálního typu
