Jakuti se do svých současných sídel stěhovali asi od 12. století přibližně z oblasti Bajkalu/míst západně od dnešního Mongolska (jejich jazyk však nepatří k mongolským, ale tureckým). Tehdy stejně jako později byl základem jejich ekonomiky chov koní. Nová oblast Jakutů ale leží asi z poloviny za polárním kruhem, čemuž se musela přizpůsobit i jejich zvířata. Šlo přitom prakticky o „evoluci přes noc“.
V Mongolsku žijí dodnes koně divocí, takže jednou z otázek bylo, zda si Jakuti náhodou u Leny neochočili původní divoká zvířata už předtím adaptovaná na severní oblast nebo zda nedošlo k nějakému křížení. Genetické srovnání ale nyní ukázalo, že ne, Jakuti chovají potomky koní z Dálného východu/jižní Sibiře, kteří se stěhovali spolu s lidmi. Nakonec se zdá, že místní populace „pleistocénních“ divokých koní na severu Sibiře vymřely dávno před příchodem Jakutů, poslední kolem roku 3000 př. n. l.
Od stěhování Jakutů do dneška uplynulo nějakých 800 let, což lze přepočítat na generace koní, nicméně Jakuti žili v řeky Leny určitě už v době, kdy sem v 17. století přicházeli první Rusové – čili na adaptaci bylo času mnohem méně, na druhé straně selekce logicky asi byla drsná. Analýza genomu ukazuje, že hlavní změny se netýkaly samotných kódujících genů, ale těch, které řídí expresi. Podle autorů výzkumu to možná ani jinak nešlo, protože relativně malá zakladatelská populace neměla v samotných kódujících genech dostatečnou variabilitu. Konkrétní změny se daly čekat, hustší srst (geny TGM3, to se nepřímo hodilo i samotným Jakutům, kteří se do koňské kůže oblékali rovněž), produkce protimrznoucích molekul i změny hormonální mechanismů řídicích termoregulaci.
Zajímavé je, že u mamutů a dokonce i u lidí byly objeveny některé konvergence – změny v genech se srovnatelnou funkcí (BARX2 – mamutí srst, PRKG1 – termoregulace u člověka). Studie nicméně přesně nespecifikuje, jak jsou geny umožňující snášení chladu rozmístěny mezi lidskými populacemi (poznámka PH: Jinde se uvádí, že např. Inuité-Eskymáci nemají na chlad biologické adaptace, ale pouze technické know-how).
Příslušná studie vyšla v PNAS. Jde o dílo mezinárodního týmu, hlavním autorem byl Ludovic Orlando z Kodaňské univerzity.
Zdroj: ScienceDaily
