Jaké jsou hlavní "konstrukční"nevýhody, které neseme ze své evoluční minulosti?
– Slepé střevo. Ačkoliv již u člověka nemá zvláštní smysl a je naopak zdrojem zánětů, pro přírodní výběr je velmi těžké jej odstranit. Jak se zdá, kratší a užší výběžek totiž podléhá zánětu ještě častěji než ten "normální". Řešením by snad mohla být nějaká skoková mutace na regulačním genu nebo fakt, že geny jsou polyfunkční. Gen, který způsobí zkrácení střeva a častější záněty, přinese svému nositeli současně jinou, větší výhodu, která evoluci umožní se překulit přes tuto překážku.
– Zkřížení dýchacího systému a systému pro přijímání potravy. Obratlovci jsou bohužel schopni udusit se vlastní potravou. Důvodem je postupný vývoj dýchacího systému krok za krokem a konstrukční kompromisy, přijaté v každém z těchto okamžiků. Lidé přitom navíc během pití nedokáží dýchat, což je rarita omezená už na náš druh, která zřejmě souvisí s vývojem systému umožňujícího řeč.
– Za přímo ukázkovou je pokládána konstrukční vada obratlovčího oka, převrácená sítnice. Cévy zásobují oko z vnější strany, což vyžaduje řadu (ne zcela dokonalých) korekčních mechanismů při samotném vidění, ale také zvyšuje nebezpečí poškození oka např. při prasknutí cévky (která je zvnějšku). Chobotnice takový problém nemají a jejich komorové oko je tedy nejen srovnatelné s obratlovčím, ale i dokonalejší.
– Existuje celá řada drobných defektů, proti kterým v minulosti nepůsobila selekce a začaly se projevovat až dnes – například neschopnost člověka syntetizovat si sám vitamín C.
(Zdroj: Randolph M. Nesse, George C. Williams: O příčinách vzniku nemocí, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1996)
Konstrukční omezení mají ovšem všechny organismy: U samotných hlavonožců je to spojení hlavy a žaludku a především nevhodný systém pro transport kyslíku v krvi (komplex mědi namísto našeho hemoglobinu s železem ve svém jádru). U hmyzu je to maximální velikost daná tím, že "kostra" je umístěna zvnějšku těla, stejně tak i systém dýchání, který je pokládán za limitující pro rozvoj složitější nervové soustavy.
Mimochodem, za evoluční omezení, jehož se už nedokážeme zbavit, je někdy pokládán i samotný aerobní metabolismus (zplodiny kyslíku, radikály etc. nás nakonec zabijí), a v některých koncepcích třeba i sexuální rozmnožování.
