Dnes naposledy se na Science Worldu vrátíme k již zde několikrát zmiňované knize Příštích padesát let. Tentokrát se soustředíme na příspěvky nějak se týkající psychologie. Budeme i v roce 2050 trpět depresemi?
Marc D. Hauser přichází s poměrně bizarní aplikací – dokážeme za 50 let vnímat svět "očima jiných zvířat"? Díky pokročilým neuromanipulacím nebude možná problém vyzkoušet včelí oči či netopýří sluch. Hauser se zabývá i tím, že podobné změny smyslových orgánů budou samozřejmě vyžadovat i odpovídající úpravu lidské nervové soustavy – jež by nadto měla být dokonale vratná.
Paul Bloom popisuje, jak se psychologie postupně změní v psychologii evoluční (a ta jako samostatné odvětví úplně přestane existovat). Spekuluje i o tom, zda se naučíme dětem lépe vštěpovat etické chování. Co se týče vysvětlení povahy vědomí, je skeptický. Ne snad proto, že by vědomí bylo nutně něčím mystickým, ale možné je prostě to, že na uvedenou otázku nestačíme – podobně jako kdyby kapři chtěli řešit diferenciální rovnice. Nakonec Bloom uvádí, že skoro jakýkoliv scénář vývoje psychologie je optimistický, protože až dosud byl přínos celého oboru ve skutečnosti velmi skromný.
Mihály Csikszentmihályi se v eseji nazvaném Budoucnost štěstí zabývá otázkou, nakolik bude možné zásahy do genomu zvýšit inteligenci člověka i míru jeho štěstí. Oboje nejspíš bude realizovatelné, alespoň technicky. Csikszentmihályi propaguje především tzv. "pozitivní psychologii". Neměla by již být především léčením negativním duševních stavů, ale spíše návodem na maximalizaci štěstí.
Robert M. Sapolsky se pak v příspěvku (Budeme za padesát let stále smutní?) zamýšlí nad pokrokem v léčbě deprese. Podle něj bude depresí sice trpět větší počet lidí než dnes, ovšem utrpení postižených se bude postupně mírnit. Budoucí antidepresiva již nebudou mít tolik negativních vedlejších účinků jako ta současná. Nicméně ani tak nepůjde o kouzelné pilulky, které problémy odstraní na 100 %.
Joseph Ledoux v úvaze Mysl, mozek a vědomí zkouší analyzovat, co nám v budoucnu dovolí skenovací techniky lidského mozku. Optimisticky předpokládá, že díky tomu porazíme Alzheimerovu chorobu a podobné potíže. Stejně tak budeme schopni například "vymazat" (neurologicky-hardwarově) negativní vzpomínky, odstranit různé úzkosti a fóbie. Budoucí poznatky o mozku také převrátí na hlavu systém práva – bude totiž stále obtížnější říci, co jsme udělali "vědomě"/z vlastní vůle a co na základě "chemických" dispozic.
Judith Rich Harrisová pak souhlasí s tím, že psychologie zítřka bude oproti té dnešní orientována výrazně evolučněji. Pochopíme, že většina rozdílů mezi lidmi vychází z rozdílů genetických, tomu pak bude přizpůsobeně výchova i medicína.
Nancy Etcoffová své představy o vývoji psychologie stručně shrnuje slovy "Darwin přichází, Freud odchází". Uvažuje o tom, že psychotyerapie zítřka bude provozována virtuálně (eventuálně rovnou počítačem), pokud díky pokroku v farmakologii její potřeba nezmizí úplně.
Samuel Barondes však naproti tomu hájí názor, že psychoterapie bude i nadále existovat, bude však samozřejmě doplňována chemickou léčbou vycházející z individuálních genetických dispozic (esej Drogy, DNA a analytikův gauč).
Zdroj: Příštích 50 let, Argo a Dokořán, Praha, 2004
