Řada parazitů prodělává během svého života dosti fascinující přemety, při kterých se postupně přemisťují mezi různými hostiteli – jinak řečeno, životní cyklus parazita má několik mezihostitelů. Proto se snadno můžeme nakazit nějakým parazitem, který předtím sužoval např. prase…
Definitivní hostitel
je takový, v němž parazit pohlavně dospěje a produkuje vajíčka nebo larvy.
Mezihostitel
je obětí parazita v jeho larválním nebo jinak nedospělém stadiu. Mezihostitelů může být klidně i víc…
Paratenický hostitel
je zvláštní skupinou. Parazit se zde nevyvíjí, ale může zde přetrvávat a připravovat sek útoku na mezihostitele nebo hostitele definitivního. Parazit tohoto hostitele nepotřebuje ke svému vývoji, používá ho však často jako určitý rezervoár, kde přetrvává "ve zlých časech" a odkud podniká své další výpady. Obvykle platí, že parazit dokáže v paratenickém hostiteli přežívat velice dlouho.
Rezervoárový hostitel
je takový, který představuje hlavní semeniště nákazy pro ekosystém. I když je určitý parazit potlačen na určitém stupni (např. u člověka), na nižších článcích dále přežívá a nákaza se odtud vrací.Pojem rezervoárového hostitele má, jak je z popisu vidět, blízko k hostiteli parentickému…
Náhodný hostitel
je tvor, u kterého se parazit nevyvíjí a obvykle ani nemůže přežít. Parazit se tímto způsobem může dostat např. do organismu predátorů. Vzhledem k tomu, že mezi parazitem a hostitelem neexistuje v tomto případě žádný společný zájem, je parazit (pokud tedy vůbec přežije vstup do organismu náhodného hostitele) obvykle velmi patogenním.
(Zdroj: Petr Horák, Tomáš Scholz: Biologie helmintů, Karolinum, Praha, 1998)
P.S.: Helminti jsou parazitickými hlísty. Jde do značné míry o umělou kategorii (tj. nikoliv o taxonomickou jednotku z tradiční systematiky nebo o kategorii z evoluční kladistiky), která zahrnuje různé hlístice, motolice a tasemnice.
