Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Co s námi mohou provést parazité…

Je toho opravdu hodně: mohou pozměnit naše chování až k nevíře. Když vás mikrobi přimějí ke kašli, aby se tak mohli šířit k další oběti, není to prakticky nic oproti jejich nejlepším kouskům…

Někteří parazité mohou svého hostitele např. "přeprogramovat" (anatomicky, biochemicky nebo dokonce ovlivněním genové exprese) tak, že ztratí zájem o sex a věnuje se pouze svému "bytnění", takže se v něm parazit může rozmnožit až nebývale. Takto kastrováni jsou od svých parazitů někteří mořští plži či ryby.
Naproti tomu existují opačné pohledy na věc, když parazité přimějí jedince vyhledávat sexuální kontakty – existuje podezření, že parazité takto ovlivňují osoby trpící sexuálně přenosnými chorobami k větší sexuální aktivitě, přes šíření parazitů se někdy vysvětluje i fenomén líbání. To ale stále není zdaleka to nejzajímavější…
Jaterní motolice Dicrocoelium dendriticum, která během svého života vystřídá postupně vodního plže, mravence a ovci, dokáže přímo pozměnit nervovou soustavu mravence. Díky modifikaci ganglia mravenci lezou na vrcholky trav, zde znehybní a jsou pak snáze sežráni pasoucí se ovcí. Parazit se takto dostane ke svému finálnímu hostiteli. (Podobně je příbuzným parazitem přeprogramován i vodní plž, který za určitých okolností vyplave na hladinu, aby jej mohl sežrat racek).
Bizarní je, že za ovlivnění ganglia odpovídá parazit, který mravenci "vleze do hlavy" a sám pak většinou zahyne. V ovci se pomnoží pouze další parazité sídlící v té době v jiných částech mravenčího těla.
Vznik takto složitého mechanismu je jedním z případů, kdy se evoluční vysvětlení musí vymýšlet poměrně složitě :-). Zbývá dodat, že známe účinky, konkrétní podobu mechanismu však nikoliv (tedy co přesně motolice s mravenčími ganglii udělá).

(Zdroj: Petr Horák, Tomáš Scholz: Biologie helmintů, Karolinum, Praha, 1998)

Poznámka zcela na okraj: jako "kastraci hostitele" bychom mohli chápat i působení některých memů. Jedinci poté také věnují zbytek svého života na tvorbu a šíření těchto "parazitických" (?) idejí namísto úsilí předávat (rovněž ovšem de facto parazitické :-)) geny.

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru