Vynecháme využití DNA v kriminalistice a soustředíme se na řadu dalších střípků – deoxyribonukleová kyselina pomáhá odhalit historii afrických Židů, Finů, amerických černochů, dotýká se amerických prezidentů i francouzských králů.
"Židovské" populace z východní a jižní Afriky jsou celkově geneticky blízké okolnímu africkému obyvatelstvu. Místní "Židé" mají také tmavou barvu pleti. Co tedy hovoří pro jejich židovský původ, pokud pomineme jejich vlastní přesvědčení, dodržování určitých náboženských předpisů a legendy o příchodu z Blízkého východu?
Ukázalo se, s ostatními židovskými populacemi jejich africké příbuzné skutečně něco spojuje – chromozom Y, který se dědí pouze v mužské linii. Proto se zdá, že "afričtí Židé" jsou především potomky izraelských přistěhovalců, kteří si brali místní ženy.
(tmavá barva pleti by kromě jiného odpovídala silnému selekčnímu tlaku proti světlé barvě kůže v tropických oblastech; důsledkem světlé pleti v tropech je dodnes např. vysoká úmrtnost na rakovinu kůže)
Jak už jsme na Science Worldu psali: Taková pohlavní disproporce je vcelku běžná; podobně Finové jsou především potomky obyvatel severního Uralu – zřejmě nájezdníků, jejichž muži si brali ženy z místní europoidní populace. Chromozom Y totiž Finy spojuje se severním Uralem, zatímco jinak jsou geneticky blízcí svým evropským sousedům. Podrobnosti uvádí Matt Ridley v Genomu.
Rick Kittles, genetik z Harvardu, shromáždil zase databáze DNA africké populace a nyní nabízí americkým černochům zjistit zemi jejich původu (jde především o oblasti západní Afriky). Analýzy mimochodem ukázaly, že značná část amerických černochů má nějaké bílé předky, samozřejmě opět spíše v mužské linii.
Extrémně zajímavé jsou také výsledky, které získáme, když příbuznost podle chromozomu Y srovnáme s příbuzností podle mitochondriální DNA, která se zase dědí pouze v ženské linii. Výsledkem je zjištění, že na jednom místě je obyvatelstvo obvykle příbuznější podle chromozomu Y. Z toho by vyplývalo, že v minulosti byl běžný stav, kdy se "stěhovaly" spíše ženy, tj. muž si svoji manželku odváděl k sobě domů a ne naopak. (což ale trochu neladí s jevy popsanými výše, kdy pohlavím, které přišlo do nového domova, byli naopak muži)
Testy DNA posloužily i k ověření hypotéz o levobočcích amerických prezidentů. Ukázalo se např. že autor Deklarace nezávislosti Thomas Jefferson měl takto hned několik nevlastních děti s míšenkou Sally Hemingsovou. Lehce bizarní přitom je, že celá věc byla zveřejněna v době aféry Clinton-Lewinská.
DNA pomohla rozluštit i tajemství korunovaných hlav. V roce 1795 zemřel ve francouzském vězení Ludvík Karel, 10letý syn za revoluce popraveného Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Jeho srdce se zachovalo dodnes, neboť královský lékař je propašoval jako relikvii v kapesníku a uchoval coby památku na monarchii.
Po celou dobu ovšem (především mezi monarchisty) existovaly konspirační teorie, podle kterých zemřel ve vězení někdo jiný a francouzská královská krev tedy někde koluje dál. Testy DNA však podobné fantazie prakticky vyloučily.
Hlavní zdroj: Kevin Davies: Rozluštěný genom, Paseka, Praha, 2003, http://www.paseka.cz
