Se zajímavým jevem se setkali evoluční biologové z univerzity Riverside (Kalifornie), zkoumající cvrččí populace Teleogryllus oceanicus Havajských ostrovů. Zjistili, že značná část cvrččích samečků ztratila schopnost vydávat sexuální signály, zvuk, vytvářený pohybem křídel. Samečci mají křídla „samičího“ typu, bez struktur umožňující vydávat vábivé zpěvy.
Aby se taková mutace měnící růst křídel mohla udržet, musí být provázena také změnou chování.
Zjistilo se, že k mutaci, která je dnes rozšířená u více než 90 procent místní cvrččí populace, došlo během pouhých asi 20 generací – první zaznamenaní jedinci se objevili v roce 2003. Rozšíření této mutace je téměř jistě adaptací proti parazitické mouše Ormia ochracea, která právě podle „tokání“ samců nalézá oběti, do kterých klade své larvy. Mutace křídel je rozšířena právě na těch havajských ostrovech, kde se cvrčci vyskytují spolu s mouchou.
Jak se ale cvrčci mají za těchto okolností množit? Ukazuje se, že mutace se právě z tohoto důvodu nerozšířila na 100 procent populace. Většina němých cvrčků prostě funguje v roli „satelitů“ těch několika cvrkajících, což jim umožní se potkat se samičkami. Cvrkající samci zřejmě zanechají více potomků, pokud se ovšem vzhledem k parazitovi vůbec rozmnožování dožijí. Mezi oběma strategiemi tak existuje rovnováha, ve které výrazně převládá němá forma.
Vědce překvapila rychlost, s níž ke změně došlo, i to, že mutace v genu určujícím stavbu křídel byla zároveň provázena takovou proměnou chování.
Zdroj: Eurekalert
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2006-09/uoc–coh092206.php
Poznámky:
– Napadají vás scénáře, jak se může koexistence zpívajících a němých cvrččích strategií vyvíjet dál?
– Obdobné chování v lidské společnosti?
