David Reich z Harvard Medical School dokázal s dosud největší přesností sekvenovat genomy neandrtálců a denisovanů. Výsledky ukázaly velmi malou genetickou rozmanitost těchto lidí.
Jde prý o téměř nejmenší genetickou variabilitu, jaká kdy byla v živočišné říši zaznamenána. Běžně docházelo ke křížení mezi blízkými příbuznými. Jedna z kostí neandrtálce vydala DNA, v níž obě kopie každého genu byly prakticky identické. Řada deformací na kostech neandrtálců je právě důsledkem příbuzenských „sňatků“; u dnešní populace jsou celkem vzácné, tehdy byl postižen málem každý druhý. Je dokonce možné, že příbuzenské křížení mělo podíl i na vymizení obou druhů.
Co je ale jisté, malé a řídké populace měly negativní vliv na kulturu/technologii neandrtálců a denisovanů. Řada technologií, např. kostěné nástroje, byla zapomenuta a musela být objevena znovu. Nepodařilo se rozběhnout kumulativní evoluci a asi ani významnější dělbu práce. I když měli denisované a neandrtálci nám podobné mozky, jejich kultura se např. od lovců mamutů hodně lišila. To alespoň tvrdí Reich a souhlasí s ním i známý americký antropolog Eric Trinkaus.
Do značné míry totéž platí i pro časné Homo sapiens. Před 1,2 miliony lety měla veškerá populace našich předků asi 18,5 tisíce členů, kteří žili roztroušeni na rozsáhlém území. I později došlo k několika dalším hrdlům lahve (bottle neck), kdy populace klesla na několik tisíc, maximálně několik desítek tisíc jedinců.
Pokud se spolu křížili blízcí příbuzní, nemohli si lidé tehdy své partnery asi opravdu příliš vybírat. To by nasvědčovalo i pro křížení Homo sapiens, neandrtálců a denisovanů. Genom denisovanů prý ale navíc ukázal, že je v něm obsaženo dědictví po nějakém dalším, starším hominidovi. Může jít o druh dosud neznámý, nebo o takový, který paleontologové znají, ale dosud nebyl přečten jeho genom. Kandidátem je podle Reicha např. Homo heidelbergensis, který žil asi před 600 000 až 250 000 lety a rozšířil se z Afriky do Evropy a na Blízký východ. Heidelberský člověk je někdy pokládán za předka neandrtálců.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Není úplně jasné, nakolik/zda lze totéž co o neandrtálcích tvrdit i o denisovanech – na základě jediného nálezu.
– Matt Ridley dává v knize Racionální optimista růst hustoty populace do souvislosti se samotným vznikem moderního lidského chování. Civilizace může existovat pouze tam, kde je lidí hodně (viz třeba příběh Tasmánie).
