Otázku po původu snů řeší také známý popularizátor kosmonautiky Carl Sagan. Mj. upozorňuje na zajímavou skutečnost: Savci i ptáci sní, plazi však nikoliv…
Co je na této skutečnosti divného? Především to, že savci i ptáci jsou si příbuzní pouze velmi vzdáleně. Ptáci jsou mnohem spíše potomky dinosaurů. Pokud plazi nesní (podle všeho skutečně nesní), je trochu zvláštní, že se tato schopnost vyvinula nezávisle na sobě u ptáků a savců.
Nicméně, podobných konvergencí je v přírodě celá řada. Podobně se nezávisle na sobě vyvinula u těchto dvou skupin i teplokrevnost (poznámka Pavel Houser: nemohly by oba jevy nakonec souviset – pokud v noci strnete v zimě do jakési apatické nehybnosti, možná bude se sněním problém…). Mezi sny a spánkovými cykly ptáků a savců existuje i řada podstatných rozdílů. Jednotlivý sen ptáků trvá sotva déle než 1 sekundu (alespoň pokud interpretujeme různé stavy, tedy REM fázi, ptačího mozku podobně jako u savců).
Carl Sagan uvádí jako dosti bizarní možnou příčinu snů tzv. imobilizační hypotézu. Smyslem snu (a obecně spánku) v tomto případě bylo znehybnit tvora, který byl neschopný se znehybnit sám. Spánkový reflex by byl nutným nástrojem pro přežití, takže by mohl být silnější než třeba sexuální pud. (V tuto chvíli je již význam spánku pro přežití ovšem malý, takže jedinci, kteří nemusí spát či snít, by v tomto měli velkou výhodu.)
K tomu ale poznámka Pavel Houser: Ve snu se člověk různě otáčí, může i cosi vykřikovat apod. Pokud by cílem byla především nenápadnost, pak by tuto roli účinněji sehrál spánek bezesný.
Sagan ještě uvádí, že sny by mohly souviset s tím, že náš mozek má evolučně různě staré vrstvy. Ve spánku můžeme tedy popustit uzdu vrstvě "plazí", která je jinak pod kontrolou novějších systémů. Proto také plazi nesní – respektive, plazi vlastně sní pořád a nahlížejí na svět jakoby ze spánku.
Zní to po pravdě řečeno všechno trochu divně, protože se do sebe stále motá otázka spánku jako takového a problém snění. Sagan sám své teorie označuje za vědecké mýty. Asi nejjednodušší je skutečně představa, že spánek a především sny slouží k přerovnávání informací v paměti. U lidí, kteří sice mohou spát, ale jsou vzbuzeni vždy ve chvíli, kdy začíná sen (REM fáze), se velmi rychle dosahují vážné poruchy a halucinace prožívané za bdělého dne.
(Zdroj: Carl Sagan: Draci z ráje, Eminent, Praha, 1999)
