pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Existuje genetická výbava, která je v podstatě společná všemu pozemskému životu. Ale pak je tu možná i úplný protipól – sekvence DNA se životem neslučitelné, které proto v živé přírodě vůbec nenalezneme.
Na hledání takovýhle sekvencí se zaměřil Greg Hampikian, profesor genetiky z Boise State University v Idahu. Prohledával se svými spolupracovníky databáze genetických dat a přitom pátrali po krátkých sekvencích DNA, které zcela chybí (eventuálně jsou zastoupeny výrazně méně, než by odpovídalo statistice). Některé sekvence scházejí pouze u konkrétních druhů, jiné se ale nevyskytují univerzálně – z čehož lze vzhledem k náhodnosti mutací soudit, že takovéhle úseky DNA by nebyly jen neužitečným balastem, ale byly by přímo neslučitelné se životem, a tak je selekce vymýtila.
Hampikianův tým nalezl například asi 86 11nukleotidových sekvencí, které vůbec nebyly zaznamenány v lidském genomu. Další částí výzkumu je pak hledání „vražedných proteinů“ – odpovídají bílkovinám/peptidům, které by neexistující sekvence DNA kódovaly. V následující fází zbývá takovéhle dosud neexistující bílkoviny připravit, vpravit je do pokusných buněk a zjistit, zda se opravdu jedná o „jedy“.
Objev takovýchto zabijáckých genů by mohl mít rozsáhlé využití. Uvádí se třeba jejich zabudování do geneticky modifikovaných organismů – takovým způsobem, aby tyto geny byly samy o sobě pasivní, ale bylo je možné aktivovat podle potřeby (měly by tedy roli jakési pojistky).
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– nemusí zřejmě jít jen o to, že určité sekvence kódují toxické proteiny – nevyskytují se totiž ani v nekódujících částech DNA
– možná tedy, že „zakázané sekvence“ by vyvolávaly spíše letální regulační aktivity související s čtením jiných genů
– to, že určitá sekvence kóduje jedovatý protein, ještě neznamená, že se vůbec nevyskytuje; organismy produkují jedy založené na proteinech (např. hadí jedy) jako zbraň; nebo tohle funguje jinak?
– „zabijácké geny“, respektive odpovídající proteiny, by pravděpodobně nalezly uplatnění i genové terapii či v medicíně obecně
