V první světové válce byly použity chemické zbraně. V roce 1925 Ženevský protokol nasazení chemických zbraní zakázal, i když podle všeho byl tento závazek od té doby párkrát porušen.
Současně s chemickými zbraněmi byly v Ženevě zakázány i ty biologické. To, jak se předpokládá, bylo opatření preventivní, neb biologické zbraně použity nikdy nebyly. Existuje však zřejmě přece jen jeden doklad o příslušném pokusu. V lednu 1917 byl v severním Norsku zadržen baron Otto Karl von Rosen. Měl u sebe mj. 19 kostek cukru, v nichž byla vyhloubena malá jamka s bakteriemi sněti slezinné (antrax).
Předpokládá se, že Britové v té době zvažovali nebo již prováděli dopravu zbraní přes severní Norsko – do Ruska, protože ruská fronta se již hroutila (samozřejmě podobně jako za druhé světové války fungovala i doprava po moři do Murmanska, nicméně existovala i pozemní cesta). Baron se zřejmě snažil infikovat místní soby a koně a tím tyto transporty překazit. Plán to byl od počátku bláznivý (mimochodem, koně kostky cukru žerou, dělají to ale i sobi?), infekce se totiž nepřenáší „jen tak“ ze zvířete na zvíře. Naopak by mohlo hrozit, že epidemie se rozšíří i na lidi – kdyby jedli nedostatečně tepelně upravené maso uhynulých zvířat.
Je to drobná epizoda, ale nicméně představuje jeden z mála případů, kdy byl potvrzen úmysl použít smrtící mikroorganismus jako zbraň, a to v rámci „státní“ politiky, nikoliv např. individuálním teroristou (antraxové dopisy v USA apod.).
Zdroj: Stephen Jay Gould: Lživé kameny z Marrákeše, Mladá fronta 2011
Poznámky:
– Podle jedné z teorií mohl být antrax částečně odpovědný i za středověké „morové“ epidemie. Viz také:
– Jinak osobně jak teoreticko-biologické, tak politické názory S. J. Goulda vůbec nesdílím, tj. jako celek nemohu doporučit ani tuto knihu.
– Gould na jednom místě kladně hodnotí Diamonda („má nejoblíbenější recenze“). Vdova po Gouldovi posléze prý iniciovala žalobu na Diamonda týkající se jeho výzkumů v Papui. Názory Goulda a Diamonda asi nejsou dobře slučitelné, co dalšího se zde událo?
– Ad biologické zbraně: Existuje podezření na jejich použití na východní frontě za druhé světové války (tularémie; snad aplikováno Sověty, ovšem posléze i přenos přes zákopovou linii; důkaz pro tuto teorii ovšem chybí). Snad se občas užívaly už ve starověku, americkým Indiánům se prý dodávaly infikované přikrývky…
– Ale toto vše jsou opravdu jen subjektivní poznámky. Tak snad ještě jedna. Není v moderních válkách samotný koncept zákazu určitých zbraní divný? (V kontextu první světové války: Oč je lepší padnout v zákopech kulkou než být zlikvidován yperitem?)
