Následující pozorování je výhradně subjektivní a poněkud kratochvilné, ale snad na druhou stranu dostatečně zajímavé.
Na Science Worldu jsme publikovali již řadu článků o dovednostech krkavcovitých ptáků. Je příjemné, že právě tyhle opeřence můžeme stále častěji potkávat i ve městech, kavky, straky o sojky zde evidentně prosperují na úkor druhů hloupějších. Plus havrani zde byli odedávna. Současná městská příroda je očividně velmi zajímavá a prosperuje.
Následující text vychází z pozorování uskutečněného v Praze (během dne, za tmy se havrani stahují do společných nocovišť). Scéna se odehrává na travnatém pruhu uprostřed dvou pásů silnice.
Na trávě postávají dva havrani a zjevně se jeden druhému nelíbí. Klapají směrem k sobě zobákem, nic dalšího se ale neděje. Vozovka je prázdná, lidé jsou daleko, procházejí po chodnících. Zdálky se blíží auto. Jakmile se auto přiblíží téměř k havranům, ten, který stojí dále od silnice, se na svého soka vrhne. Napadený se lekne a poodletí nízkým letem, přitom ho mále srazí auto. Jen tak tak se mu prudkou obrátkou ve vzduchu vyhne.
Jakkoliv se může jednat o antropocentrismus, pozorování přímo vybízelo k interpretaci, že se právě odehrál pokus o vraždu. Útok se zdál být načasován právě tak, aby při uskočení/úletu došlo ke kolizi s automobilem. Ostatně příbuzní havranů, novokaledonské vrány, automobilů využívají, i když značně odlišným způsobem… (Vrány z Nové Kaledonie jsou ještě chytřejší)
V rámci dotazování biologů na tuto situaci se mi dostalo následujících výkladů:
– mohlo to skutečně být tak, jak to vypadalo.
– mohlo se jednat nikoliv o pokus o vraždu, ale o jakousi hru/adrenalinový sport; havrani předvádějí letecké kousky vyloženě pro radost (Havran či krkavec se mohou unudit k smrti).
– mohlo jít samozřejmě o náhodu.
Jako perličku dodávám vskutku bizarní, nikoliv vážně míněnou interpretaci. Havrani jsou podobně jako krkavci občas mrchožraví. Mohlo jít tedy o pokus způsobit jakoby náhodou dopravní nehodu a pochutnat si na řidiči vozu.
