Monogamních druhů existuje v přírodě celá řada, nicméně podrobnější studium obvykle ukáže, že jsou monogamní „více-méně“. Celkem běžné jsou dokonce i případy lásky až za hrob, respektive utrápení se po ztrátě partnera. Ve sledovaném případě se zkoumala pouze věrnost za života partnera, i tak jsou však výsledky překvapivé.
V článku publikovaném v časopisu Journal of Mammalogy se přirozeně upozorňuje na to, že v původním prostředí se kojoti takto nechovají, jde snad o jakousi ekologickou adaptaci na příslušné prostředí. Přitom by to na první pohled mělo být spíš naopak. Kojoti v Chicagu existují ve velké populační hustotě a mají relativně dost potravy – což jsou právě okolnosti, které populace jinak posouvají od monogamie k polygamii (i třeba proto, že větší hustota populace rovná se větší příležitost někoho potkat).
Autoři výzkumu spekulují, že s monogamií souvisejí početné vrhy kojotů ve městech (což se zase dostává k otázce o vztahu xgamie a hustoty populace). Samice by hromadu štěňat rozhodně neuživila sama, otec se musí velmi snažit. To dělá pouze v případě jistoty (jistěže nikoliv vědomé), že je opravdu otcem. Sledovaní kojoti v Chicagu trávili dobu hárání vždy tak, že pár si pořád zůstával sobě na dohled. Monogamie snad souvisí přímo i se současným úspěchem kojotů.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Vzato optikou evoluční biologie to moc jasné není, kde je příčina a kde následek, jak příslušné mechanismy fungují? Proč by stejná strategie nefungovala i pro kojoty „venkovské“? (Pomiňme bonmoty, že příchod z venkova do města nebývá u lidí spojen zrovna s trendem k monogamii.)
– Kojotům se prý v Chicagu velmi daří. Osobní vzpomínka z Londýna poloviny 90. let. Město bylo plné lišek a ty byly natolik drzé, že jedna z nich skočila na stůl přede mnou a ukradla mi zde odložené hodinky (sotva kvůli lesku, nebyla to straka, ale myslím spíš kvůli koženému řemínku). V hněvu jsem neuváženě lišku několik metrů pronásledoval, až hodinky upustila; kdybych si to rozmyslel, jistěže bych střet a pokousání neriskoval. Jsou kojoti v Chicagu podobně drzí?
Nicméně – byly snad londýnské lišky tehdy monogamější než jejich příbuzné na venkově? Značně monogamní jsou labutě, jak se v tomto ohledu liší populace obývající města? Má to všechno nějaký jednotící princip? (Příklad: Kojoti ve městě se sice uživí třeba odpadky na relativně malé ploše, ale jsou od sebe dost oddělení dopravními komunikacemi?)
