Matthew Herron z University of Montana a Michael Doebeli z University of British Columbia publikovali v PLoS Biology článek o zajímavém experimentu. Po 1 200 generací nechávali vyvíjet 3 různé populace známé bakterie Escherichia coli. Na počátku všechny bakterie dokázaly využívat jako zdroj energie glukózu a acetát, kterými je výzkumníci na laboratorních miskách krmili. Postupně se ale všechny populace rozdělily na 2 typy specialistů, z nichž se oba typy pásly pouze na jedné z látek. Vědci v průběhu pokusu několikrát osekvenovali genom bakterií a zjistili, že populace se vyvíjely velmi podobným způsobem. V několika případech se dokonce ukázalo, že za proměny metabolismu mohou ty samé mutace (respektive ty samé nové geny). Každopádně oba podtypy lišící se metabolismem vždy vytvářely stejné sady genů.
I když samotné mutace byly pochopitelně náhodné, selekce znamenala, že evoluce byla víceméně deterministická.
Escherichia coli má ovšem poměrně malé množství možných náhodných mutací, protože její genom obsahuje asi 4,5 milionu „písmenek“. Pro evoluci složitějších organismů nemusejí být tedy získané výsledky zrovna směrodatné.
Z jiného pohledu – popsaný jev (dvě různé adaptace bakterií) odpovídá „divergenci“, což je jeden z mechanismů pro vznik nových druhů, který nevyžaduje geografickou izolaci. Mezi nerušeně žijící populaci myší dejme tomu pronikne nový predátor. Myším se náhle oproti současnému stavu vyplatí buď být větší (aby si na ně netroufl), nebo menší (např. aby snáze ukryly). Výhodou získají větší (menší) myši a navíc větší (menší) myši, které se páří výhradně s jinými většími (menšími) myšmi. Odtud je přímá cesta ke vzniku dvou oddělených druhů. Není ale jasné, jaký podíl na vzniku nových druhů (speciaci) divergence obecně má ve srovnání s jinými mechanismy…
Zdroj: Phys.org
