Dělení na dobu kamennou, bronzovou a železnou je vžité, třeba v řadě případů jistě můžeme uvažovat o jeho účelnosti. Existuje však ještě čtvrtý kandidát – době kamenné mohla o miliony let předcházet doba kostěná, osteodontokeratická kultura?
Nejde ani tak o to, zda lidé používali dříve kámen nebo kosti. Již šimpanzi mohou příležitostně využít oboje, občas například házejí kameny na své nepřátele v boji mezi jednotlivými tlupami (protivníkem přitom mohou být další šimpanzi nebo paviáni). V našem rozdělení jde tedy nikoliv o používání, ale spíše o další zpracování, tedy výrobu nástrojů.
Nejstarší spolehlivě doloženou kulturou lidí používajících kamenné nástroje je zřejmě kultura olduvajská. Z doby před necelými dvěma miliony let jsou známy pravidelné sekáče, škrabadla a drobné úštěpky, v období před asi 1,5 milionem let se objevily známé "pěstní klíny" neboli tzv. acheuleén (ty se používali ještě před 200 tisíci lety – vývoj technologie byl v té době velmi pomalý).
Předpokládá se, že nástroje prvního typu vyráběl Homo habilis, zatímco acheuleén byl kulturou starších forem Homo erectus. Jisté to však není, "kultura" již v té době mohla na biologickém (antropologickém) typu svých nositelů záviset poměrně volně – jinak řečeno, zatímco v rámci jediného druhu se mohly lišit preferované technologie podobně jako móda, jindy se mohl určitý způsob výroby nástrojů přebírat i mezi druhy. Dalo by se hovořit o evoluci memů.
Co před Homo habilis? Ještě starší kamenné nástroje než v Olduvajské rokli byly nalezeny v Hadaru a u jezera Turkana. Předpokládáme, že jejich stáří je až 2,5 milionu let (ještě starší nálezy se zatím nedaří spolehlivě zařadit). Výrobce v tuto chvíli není známý. Vzhledem ke značné primitivnosti této industrie se počítá s tím, že nástroje zastaly pouze několik nejjednodušších úkonů – zpracování dřeva a masa. Kámen byl tedy v první fázi spíše "mezitechnologií", která sloužila především k výrobě běžných nástrojů ze dřeva, např. různých zaostřených holí používaných k lovu i rytí v zemi. Samotný kámen se jako zbraň ještě příliš neužíval, nástroje jsou vesměs velmi drobné.
Před rodem Homo obývali východní Afriku především různé formy australopitéků. Jejich vztah k rodu Homo není jasný, řada z nich žila vedle prvních lidí a posléze v konkurenci neobstála. Formy podobné "gracilnímu" australopitékovi (Asutralopithecus africanus) však zřejmě patřily k hominidům, od nichž vedla cesta přímo k rodu Homo.
Australopitékové podle všeho ještě kámen zpracovávat neuměli. Použití nástrojů se však u nich běžně předpokládá. Neomezovali se pouze na předměty nalézané v přírodě, ale kost i dřevo dokázali pro své účely také upravit (minimálně patřičným způsobem ulomit). Především kosti větších zvířat mohly být dosti dobře využitelné, stehenní či holenní kost mohla zastoupit i roli kyje. Ostré zuby se u primitivních kmenů dodnes často používají v roli hoblíků – nástroje tedy opět primárně slouží k výrobě nástrojů dřevených, které se však z pravěku logicky nedochovaly.
Raymond Dart, objevitel jihoafrického asutralopitéka ("taungské dítě"), předpokládal právě u astralopitéků existenci "doby kostěné". Řada jiných vědců s touto koncepcí nesouhlasí a zpochybňuje především údajné archeologické důkazy, na které se Dart odvolává (do jeskyň se kosti dostávají především v důsledku činnosti šelem). Protože mají zřejmě pravdu a důkazy k dispozici nejsou, zůstává doba kostěná pouhou hypotézou.
