Haterie je na pohled jakási přerostlá, necelý metr dlouhá ještěrka. Na téhle potvoře je zajímavé, že je považována za živoucí zkamenělinu. Haterie měly chodit světem už společně s dinosaury, hlavně v triasu a juře. Tehdy jich bylo více druhů ba i vyšších taxonů, do dnešních dnů však přežily druhy jen dva (Sphenodon punctatus a Sphenodon guentheri) – na izolovaném Novém Zélandu.
Tihle plazové sexuálně dospívají až asi v 15 letech, rozmnožují se pomalu (1krát za 2 až 5 let) a navíc mají pomalý metabolismus, takže se mohou dožít i stovky. To všechno, spolu s tím, že je pokládáme za živé fosílie, by svědčilo pro to, že jejich genomy se budou měnit pomalu. Jenže chyba lávky. Analýza ukázala, že Sphenodon punctatus má naopak, alespoň co se týče mtDNA, mezi zvířaty nejrychleji mutující genom vůbec. K analýze posloužila mtDNA získaná z pozůstatků haterií starých až 8 000 let až po současnost.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Nejedná se o aprílový článek.
– New Scientist uvádí, že celý pojem „živé fosílie“ je možná pochybný. Stálo by za to podrobněji analyzovat, nakolik jsou zbytky haterií z triasu těm dnešním podobné třeba z hlediska anatomie.
– Vypovídá rychlost změn mtDNA v tomto ohledu o celém genomu?
– Rychlost změn genomu by nějak měla vypovídat o intenzitě selekce. Lze snad logiku obrátit a tvrdit, že genom haterie se mění tak rychle, protože v odlehlém izolovaném prostředí proti mutacím selekce relativně NEpůsobila? (ale jak to pak bude s dopadem na fenotyp?)
– „Ještěrovitá“ haterie by samozřejmě nemusela být přirovnávána jen k přerostlé ještěrce, ale i k zakrnělému dinosaurovi. Jenže haterie je tvor noční (přes den spí v norách) a šedivý. Dinosauři často zřejmě v tomto smyslu nebyli „plazovití“, mohli mít srst či peří, být pestře zbarvení…
Viz také
Klaidistika: Otazníky kolem biologického názvosloví
Otazníky biologického názvosloví podruhé: Námitky proti kladistice
