Z hlediska evoluce a přírodního výběru mi je krajně nejasná ona "obrácenost hemisfér". Nebylo by minimálně rychlejší, kdyby levé zorné pole či levé motorické funkce odpovídaly hemisféře ve stejné polovině těla?
Marek Petrů: Nevím, nedokážu odpovědět. Evoluce však v žádném případě nevede jen k dokonalým formám, jak by je vyprojektoval předvídavý tvůrce. V biologii je známa celá řada slepých uliček a evolučních nedokonalostí plynoucích z fylogenetických omezení. Možná že ono křížení motorických neuronů v decussatio pyramidum (a nejen tam) je toho příkladem.
Raději vám ale uvedu jiný příklad fylogenetického omezení, na kterém to snad bude jasnější: třeba proč nemohou být členovci a měkkýši inteligentnější, než jsou. Je tomu právě v důsledku evoluční nepředvídavosti. Nervový provazec těchto živočichů je z nějakého důvodu veden pod trávicí trubicí na ventrální straně těla. Živočichové se také z tohoto veledůležitého hlediska dělí na hyponeurální a epineurální, což zhruba odpovídá dělení na obratlovce a bezobratlé nebo prvoústé a druhoústé.
U hyponeurálních je centrální ganglion na straně dorzální – nad trávicí trubicí, avšak ostatní ganglia na straně ventrální čili pod ní. Tudíž dráhy, které je spojují, tvoří kolem trávicí trubice jakousi škrtící smyčku či obruč. Tato forma nervové soustavy je sice nesporným krokem nad žebříčkovou nervovou soustavu ploštěnců, avšak způsob jejího uspořádání zároveň představuje mez možnému množství a nárůstu nervových buněk: když počet neuronů vzroste, nervová smyčka kolem střeva se musí utahovat. To způsobuje, že se snižuje průměr střeva až na samu hranici únosnosti. Například pavouci jsou kvůli tomuto omezení schopni trávit svou kořist jen ve formě tenké tekuté nitky. Díky tomuto omezení nemůže u měkkýšů a členovců růst mozek donekonečna.
U členovců, kteří nemají vnitřní kostru, k tomuto omezení přistupuje ještě jedna potíž. Jestliže tvrdá vnější skořápka příliš vyroste, zhroutí se pod svou vlastní vahou. Velikost a počet tělních buněk jsou tedy tímto faktorem tvrdě omezeny. Hmyz nemůže být nikdy o moc větší ani o moc chytřejší, než mu dovolují jeho anatomické podmínky.
Tento problém existuje i u měkkýšů. Měkkýši však mají na rozdíl od hmyzu často tu výhodu, že je váha jejich těla nadnášena vodou, takže si mohou dovolit i poměrně velkou tělesnou schránku. To je i případ nejinteligentnějšího měkkýše – chobotnice. Chobotnice má sice přibližně tolik neuronů, kolik krysa a je pravděpodobně i přibližně stejně tak inteligentní, avšak aby si mohla dovolit tento luxus, musí být mnohokrát (až stokrát) větší než ona.
Jiným příkladem na stejné téma by byl bloudivý nerv u žirafy.
Jsme si vědomi probémů s přidáváním komentářů v některých prohlížečích. Komentáře (eventuálně popis dalších problémů, kterých jste si na stránkách povšimli), posílejte prozatím e-mailem na pavel_houser@idg.cz
