Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Hemisféry pod lupou (8)

Jaké jsou hlavní nepravdy, respektive zavádějící ideologická klišé, pojící se na celou problematiku (myslím asi hlavně muži versus ženy apod.).

Marek Petrů: Rané výzkumy specializace hemisfér naznačily, že levá hemisféra má větší jazykové schopnosti než hemisféra pravá a tato má lepší neverbální schopnosti jako rozpoznávání tváří či prostorové manipulace než hemisféra levá. Na základě těchto poznatků se však někteří popularizátoři dopustili zavádějících zobecnění a zjednodušení. Mám namysli pochybné hypotézy typu levá hemisféra je analytická a bez fantazie, pravá imaginativní a kreativní, levá digitální, pravá analogová, levá racionální, pravá emocionální, levá mužská, pravá ženská a podobně.
Jiní autoři na rozdílech mezi hemisférami dokonce stavěli odvážné a dalekosáhlé hypotézy kulturně antropologické. Například psycholog Robert Ornstein tvrdí, že různé kulturní okruhy lze charakterizovat podle toho, zda se jedná o kulturu levomozkovou nebo pravomozkovou. Podle Ornsteina je vnitřně orientované, bezeslovné, esoterické myšlení svědectvím, že ve východních kulturách se uplatňovala více pravá hemisféra. Naproti tomu západní myšlení – racionalistické, objektivující, exoterické – má ukazovat na převahu hemisféry levé. Takovou hypotézu lze ovšem sotva přijmout byť i jako pouhou metaforu.
Co se týče rozdílnosti mezi muži a ženami, ta nepochybně statisticky existuje. Ženský a mužský mozek jsou odlišné nejen po stránce funkční, jak přesvědčivě dokládá evoluční psychologie, ale také anatomicky. Z tohoto faktu ovšem nelze nic vyvozovat pro etiku. Muži a ženy jsou si rovni, byť by jejich mozky či psychiky byly jakkoli rozdílné. Rovnost je totiž základní etický postulát, který nepramení z faktů. My lidé se nerodíme fakticky sobě rovní. Síla svalů, inteligence a nadání, náchylnost k nemocem i sociální prostředí a mnohé další, jsou faktory, na něž při narození nemáme vliv, a které přesto fatálně určují náš osud. Lidé jsou navzájem natolik odlišní, že chtít založit princip rovnosti na faktickém stavu vypadá naprosto beznadějně. To ale nevadí: z toho, že něco je tak a tak, neplyne, že to tak i být má. Požadavek rovnosti je etický postulát, cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Jedním z prostředků tohoto směřování může být podle mého názoru třeba pozitivní diskriminace.
Jsme si vědomi probémů s přidáváním komentářů v některých prohlížečích. Komentáře (eventuálně popis dalších problémů, kterých jste si na stránkách povšimli), posílejte prozatím e-mailem na pavel_houser@idg.cz


 
 
Nahoru