Houfování sarančat lidi odedávna fascinovalo. Není divu, mrak až 10 miliard sarančat, která se náhle snesou z nebe, představoval vždy obrovskou pohromu a popisy tohoto jevu jsou známy už ze starověku. Co ale sarančata nutí k tomuto podivnému chování?
Iain Couzin, evoluční biolog z Princetonu se domnívá, že našel odpověď. V květnovém vydání Current Biology zveřejnil se svými kolegy článek, podle něhož stojí za houfováním kanibalismus. Sarančata jsou sice spíše vegetariány, což dobře vědí všichni zemědělci, kterým se jejich mrak snesl na pole, nicméně jednotlivá sarančata byla často pozorována i při tom, jak se požírají navzájem, nebo alespoň konzumují mrtvá těla svých kolegů.
Podle Couzina je právě kanibalismus odpovědný za chování sarančat. Jakmile se začne na poušti nedostávat živin, kobylky na sebe dostanou chuť – jejich těla jsou pro strávníka důležitým zdrojem jinak nedostatkových bílkovin a soli. Sarančata se tak tlačí k sobě, některá se snaží ustupovat, jiné se k obětem blíží zezadu, další si záda kryjí. Tyto pohyby jednotlivců mají nakonec vyvolat shluknutí a zdánlivě koordinované chování celého hejna (aneb opět jeden z případů, jak složité chování je generováno několika jednoduchými pravidly bez „centrálního řízení“) až po jeho přelet.
Jakmile se sarančata vznesou v obrovském mračnu, dá se proti nim už jen stěží zasáhnout. Výzkum by tedy mohl přispět k vytvoření metod, jak to zařídit, aby se hejno vůbec nevytvořilo nebo interakce nevedly k odletu. I dnes mají být sarančata odpovědná za celou řadu katastrof, například zhoršují krizi v Darfuru.
Zdroj: ScienceDaily
Viz také
Je libo pražené saranče?
Námluvy u sarančat
