Určité objevy mohou být využity pouze ve společnosti s jitým minimálním počtem jedinců. Velký význam má také minimální hustota osídlení, která zajišťuje efektivnější předávání vynálezů a inovací. A důležitou roli hraje taktéž rozmanitost umožňující obchod.
Příslušníci řady archaických kultur si dokázali opatřit obživu v průběhu několika hodin. Zbylý čas trávili ve zdánlivé zahálce. Podle některých antropologů chyběla příslušníkům těchto kultur "moderní ctižádostivost".
Robert Wright však uvádí naprosto jinou interpretaci. Jestliže vaši obživu tvoří řekněme oříšky, nejste skutečně nijak motivováni shromažďovat třikrát tolik oříšků, než kolik běžně sníte. To však až do chvíle, kdy máte možnost oříšky za něco vyměnit.
Sanové na poušti Kalahari či etnika žijící v dalších exotických místech takové možnosti neměli. Jejich území neumožňovalo vznik kultur odlišných z hlediska způsobu života, mezi jednotlivými skupinami tedy de facto nebylo co směňovat. Možnost dosáhnout přebytku sama o sobě ještě není motivující. Dvojnásobně to platí pro kočující Sany (ti neznali příliš mnoho způsobů konzervace potravin, zásoby s sebou vzhledem ke kočovnému způsobu života stejně nemohli přenášet atd.), ale podobná logika limitovala i zemědělské kmeny například v oblasti Amazonie. Mouku z manioku lze skladovat a hromadit, přebytek vzešlý z vyšší produktivity ovšem není zač směňovat a tedy k čemu využít (poznámka: v oblasti se zřejmě nevyskytovaly hladomory).
Wright v rámci výkladu evolučních mechanismů uvádí zajímavou metaforu. Lidé žijící na určitém území představují "mozek". Míra vyspělosti přitom nezávisí na schopnosti mozků jednotlivců, ty jsou obdobné bez ohledu na kulturu či etnikum. Nejde o to, že by příslušníci méně vyvinuté kultury měli horší mozky, ale lze říci, že sami vytvářejí méně efektivní mozek.
Schopnosti tohoto "kolektivního mozku" samozřejmě závisejí na množství jednotlivců do systému zapojených (což by odpovídalo velikosti určité společnosti a tedy i hustotě zalidnění), ale taktéž na počtu typů "jednotlivých buněk". Složitá společnost odpovídá složitě strukturovanému mnohobuněčnému organismu. Počet "typů buněk" přitom koresponduje s dělbou práce či množstvím různých modů obživy, které umožňuje určité území.
Výzkum provedený Robertem Carneirem mezi amazonskými Indiány každopádně ukázal, že lidé jsou vesměs ochotni zvýšit své pracovní nasazení, pokud se jim za něj dostane nějakého exotického zboží či technologických fines. Tento výsledek lze očekávat i ze samotné logiky biologické evoluce. Zájem o nové technologie představuje minimálně výhodu pro případ válek, exotické zboží zase zřejmě zvyšuje šance jedince v rámci výběru pohlavního. Evoluce je nesena spíše vnitrodruhovou než mezidruhovou kompeticí.
(Zdroj: Robert Wright: Víc než nic, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002)
